Poslední

Konec roku, všechno se uzavírá a budoucnost je nejistá. Nechce se přemýšlet a nechce se jen tak být. Spojením s vnitřními hlasy se rozjímá nad neskutečně rychlým během událostí a lidských životů. Ještě včera jsme si společně hráli a nic nebylo důležitější, než hra, bezstarostnost a radost ze společných chvil. Uběhlo několik minut a už jsme dospělí. Řítíme se krajinou domova a míříme někam do světa. Nemáme čas, nemáme peníze, máme jen plnou hlavu ideálů, které chceme naplnit... Jak je to možné, že jsme dnes tady a ne tam? Jak je možné, že jsme a vlastně nejsme? Zvláštní to myšlenky se honí hlavou, teď, když končí rok. Necháme je plynout a vrhneme se dál...

Vždy vpřed, nikdy vzad!

Splývající

Rozumět větru, chápat sílu moře. Vědět, co zpívají ptáci a co si povídají zvížátka v lese. Umět splynout s přírodou a nedělat věci, které škodí. Mít sílu k rozpoznání důležitého a nezabývat se nepodstatným. Chápat, kde je podstat života a nechat běžet to, co není nutné. Dokázat čelit výzvám, které se v životě otevírají. Nerušit a přitom s křikem bojovat za svá práva i možnosti. Chápat, že snaha je někdy důležitější, než samotný výsledek. Potřeba vnitřního spojení s tím, co se v nás otevírá. Umožnit duši promlouvat s duchem a tělu s tělesným. Vědět, že odlišnost není na škodu, ale prospívá. Mít čas tohle všechno pochopit a splnit touhy, jež nás naplňují. Rok se s rokem schází a tok neustává. Co zbývá, to přeteče a popluje s námi dál... 

Neboj se jít za hranice vlastní mysli!

Smýšlení

Co nás napadne, to také dopadne. Myšlenka je základem poznání, kde sběr informací a dovedností je součást mílového běhu. Vnitřní přesvědčení o dobru, radosti, lásce, naději a víře je právě tím, co přenášíme z mysli do praxe. Jsme-li lapeni radostí, pak radost předáváme. Tryská z nás do našeho okolí a všechno je jedna velká radost. Pokud věříme, potom se i víra dostává mimo nás. Prostupuje okolním světem, aby utvořila cestu naději, že jen to krásné stojí v životě za znímku. Hluboké propasti a osobní dna jsou zkouškou, která ukazuje, v čem je naše síla a jak pevné je naše poznání. Neboť i zde se ukáže, kým jsme, kdo je s námi a kdo při nás stojí...

Stůj a buď svůj!

Plesací

Tanec, pohyb, vnímání hudby kolem. Krása utvářená na parketu je něčím, co by člověk rád uměl. Odvázat se, nebát se vykročit mimo svou komfortní zónu a šlapat si svůj valčíček v rytmu disco. Nespoutaná radost a veselí, kde se kroky spojí v úžasnou choreografii. To je tane, který můžeš mít. Tanec, který zvládneš a budeš se cítit lépe na těle i na duši. Možná pak dospěješ i k tomu, že nejdůležitější si ty, tvoje duševní pphoda, která otevírá náruč směrem ven. Je to kouzlo, jež dodává člověku energii a nasazuje křídal. Nedovolí mu mysle na hlouposti a utvrzuje ho v tom, že existuje jen tato chvíle a žádná jiná. Tak co si ji nenaplnit tancem?

Pohyb a tanec, buchty a ranec...

Nesložitá

A zase jedno krásné baleníčko balení. Už jsem skoro vypadla ze cviku a tak mi to připadá, jako že to dělám ve svém životě poprvé. Na nic nezapomenout, všechno nachystat, zkontrolovat, zda nic nechybí a na nikoho nezapomenout. Sbalit jídlo, pití, oblečení, obutí a pak už můžu vyrazit. Je to jako bychom se stěhovali na severní Pól a přitom jedeme jen na malou návštěvu. Nevím, jak někde jinde, ale u nás to znamená sbalit všechno co si člověk může představit a ještě něco víc. Co kdyby? Tak ať jsme na to připravení a nic nás nezaskočí. Člověk by se pak mohl v divočině cítit nesvůj, protože nemá své oblíbené ňaminy a tričko s lyžařem... Takže pa přátelé, musím jít. Čeká mě kontrola a spolehlivý dohled nad potřebnými kousky do našich už tak přeplněných batohů!

Sbalit vše, udělat to jednoduše...

Ponechaná

Bláznivé dny v poklusu a to jsme si mysleli, jak budou svátky v klidu a pokoji. Tlaky zvenčí útočí ještě více, než v běžných pracovních dnech. Mysl zaměstnaná pouze těmito starosti se nedokáže oprostit od neustálého přemýšlení. Starosti se kupí a odpovědi nejsou na skladě. Jak tohle dopadne, pokud zůstaneme ještě jeden den? Netuším, ale chápu, co všechno nás k těmto myšlenkovým pochodům vede. Snad jen dlouhé procházky dokáží dostatečně pročistít hlavu a přinesou kýžené odpovědi. A když ne, tak aspoň unaví natolik, že už nebude chuť ani síla nad věcmi přemýšlet. Zůstane jen potřeba spánku a odpočinku...

Nechej věci jít, najdi svůj klid!

Překvapující

První svátek vánoční a v domácnostech nastává nová cesta zurčení. Někdo uklízí, jiný pere, další se snaží dostat do hlavy učivo ke zkoušce. Prostě normální den v jiných podmínkách. Zřejmě bychom měli být ve větším klidu a pohodě, přesto to nedokážeme. Musíme stále něco dělat, někam jít, něco podnikat, jinak se nám bude zdát, že stojíme na místě a nic se něděje. Jako by nás právě pocit práce vedl k domněnkám, že vlastní pomyšlení na činnost vyvolá samotnou činnost. Jestli to tak bude nevíme, ale rozhodně se o to alespoň malinko pokusíme. Budeme se snažit a naše snaha bude mít i jisté výsledky...

Nechej se překvapit, bude to jak má být!