Návrhová

Studená rána, vlhké dny a občas sluníčko. Podzim už se přihlásil o své slovo a nám nezbývá nic, než se přizpůsobit. S počasím nic nenaděláme a také s tím, co nás zřejmě čeká. Můžeme se pomalu začít připravovat na zimu, která nás  možná překvapí, možná vymrazí. Ačkoliv se právě zdá, že druhá varianta bude tou pravou, ještě není nic úplně ztraceno. Člověk míní, život a příroda mění, a to nejen nás, ale také to ostatní, které tvoří naše okolí. To, co vypadá, jako neměnné a stálé se proměňuje a nikde není dáno, že také studné ráno, nemůže přerůst s krásný slunečný den, kdy jediné, co budeme chtít dělat, bude odpočinek a lenošení. Byť to teď může vypadat jako nereálný plán, uvidíme, co se z něho vyplní...

Plány měj, zítra se směj!

Zveselená

Víno,

pivo,

sodovka,

tohle je dnes tutovka!

Sladké,

slané,

kyselé,

tohle bude veselé...

Zima,

teplo,

sluníčko,

tohle bude pošušňáníčko...

Zuby,

nehty,

košile,

tohle je už nemilé!

Ruce,

nohy,

hlavička,

dnesk bude honička...

Pac a pusu přátelé, bylo to dnes veselé!

Nenudící

Modrá je obloha,

zelená tráva,

jakou bude mít barvičku

moje ranní káva?

Veselá je středa,

barevný čtvrtek,

copak nám přinese

další den, pátek?

Učení, vzdělání,

každého dohání,

někoho zachrání,

úspěšné dělání.

Někdy se zadaří,

někdy se podaří.

Světlem se prozáří,

do světa vyráží.

Dejme si volný den,

vyjděme na lesem.

Potkejme sluníčko,

bude tu krása a 

jasně svítící srdíčko!

Slavíme, nevíme, dneska se nenudíme...

Pobídnutá

Rádi poznáváme nové tváře, zažíváme zajímavá dobrodružství a hledáme někoho, s kým bychom byli schopni sdílet svět. V určité osamělosti procházíme světem a neseme si svá osobní poznání i vlastní minulost do vztahů, které navazujeme. Občas zapíráme sebe sama, abychom nacházeli nějaký kontakt se světem. Nikdo neví, čím právě procházíme a s čím se aktuálně pereme. To tušíme jen my sami a také jen my sami víme, jak s vlastním já naložit. Může nás pronásledovat osamělost, strohost či nezdolná touha spojit s davem své vlastní já. Ať už jsme v kterékoliv fázi vlastního poznání, je pravdou, že nejistota a nervozita je s námi také. Jen sebesoucitným způsobem, vnitřní promluvou a komunikací s důvěryhodným přítelem jsme schopni se naučit zvládnout každou životní nejasnost. Naděje, vůle a povzbuzení nás posune dál. Jak daleko to bude, to se uvidí...

Sebepovzbuzení mnohé v životě mění!

Nenávratná

Občas máme chuť vrátit se v čase do dějů, kterými jsme pouze prosvištěli. Míváme pocit, že bychom se rádi zastavili s těmi, které již nemáme mezi svými a prohodili pár slov s těmi, na které jsme neměli kdysi čas. Každý den se stane mnoho věcí, které musíme uložit do své paměti. Ovšem pouze ty, které se nám propojí s něčím důležitým, se stanou naší součástí. Ještě po létech vzpomínáme na situace, kdy jsme byli zlobivými dětmi, pošťuchovali se na mlatě stodoly, či běhali po loukách a zahradách. Kdy jediné, za co stálo dýchat, byla volnost, svoboda, kamarádi a volný čas. Postupem let jsme přicházeli o své blízké, zpomalovali jsme náš krok a zjistili jsme, že chybějící lidičky svou vlastní rychlostí nenahradíme. Jediné, co zbývá je přání, vrátit se v čase a prostoru. Vrátit se zpět do doby, kdy na ničem nezáleželo a všechno bylo důležité...

Nenávratně pryč, zbývá vyfouknutý mít!

Semletá

Skleničky cinkají, talíře se nahřívají, prádlo se pere. Neděle jako vyšitá, abychom si mohli odpočinout od celotýdenního shonu. Možná je to jediný den v týdnu, kdy je člověk schopen si jen tak sednout a nic nedělat. Možná je to den obrovské aktivity, která předčí vše, co se děje v týdnu. Každopádně je to den, kdy musíme stihnout a uzavřít vše, co bylo v plánu, abychom nepřetahovali nitky a neuvazovali se příliš. Proto se usmíváme, plníme a platíme, abychom zítra vstávali s čistým štítem a prázdným stolem. Určitě se na něm hned po ránu něco zajímavého objeví, aniž bychom něco nechali z předcházejícícho dnů... 

Pracuj a nemel, všechno si semel!

Hloubající

Občas přemýšlíme nad tím, kam směřuje náš život. Dostáváme se do poloviny života, překlápíme se do středního věku a napadají nás otázky, na co je ještě čas a co už opravdu nestihneme. Procestujeme Kanadu, navštívíme Nepál, naučíme se plynně italsky nebo získáme další akademické vzdělání? Možná si dodáme odvahu k radikální změně svého aktuálního života? Snad najdeme odvahu k překročení svého stínu a vykročení mimo hranice své komfortní zóny. Přemýšlíme a hledáme cesty, kterými se dát. Zjišťujeme, že s využitím technologií jsme schopni zvládnout téměř vše, jen občas ztrácíme onen krásný vztah s tím, co opravdu potřebujeme. Vzděláváme se, učíme se, vnímáme svět kolem sebe, ale při onom vnímání odhalujeme zcela jiné skutečnosti, než před lety. Stojíme tak před tím, co známe, ale objevujeme zcela jiné souvislosti. Barvy mají jiný odstín, zvuky jsou tišší a my?

Hloubej si, hloubej, nebudeš hloupej!