Vypnutá

Každý člověk v průběhu dospívání dozrává do vlastních přesvědčení, buduje osobní hodnoty a tvoří myšlenky, které jsou pro něj zásadní. Vstupem do dospělosti si pak nedokážeme představit, že bychom v souvislosti s těmito zásadami dokázali přistoupit na nějaký kompromis. Věříme, že naše přesvědčení jsou nevyvratitelná a rozhodně správná. Po zralé úvaze dospíváme k poznání, že ostatní lidé s námi musí souhlasit a souznít. Ovšem čas od času trávíme chvíle s ostatními lidmi, kteří naše přesvědčení nesdílí. Narážíme na rozpory, rychle vstupujeme do hádky a obě ze zúčastněných stran má pocit, že je druhý neposlouchá a rozhodně je nerespektuje. Výsledkem jsou emoční napětí, nedorozumění a ublíženost na obou stranách. Já se v takových chvílích ptám, stálo to za to, způsobovat si vzájemně nepříjemné chvíle? Neměli bychom se místo jakéhosi procesu udržování posvátnosti svých hodnot raději více starat o člověka, který sedí před námi? Není lepší být spolu šťastní, než být sami se svou pravdou? Mít vždycky pravdu totiž není ani zdaleka tak důležité, jako být spolu a souznít...

Vlídný buď, vypni hruď!

Usměvavá

Co mě dneska venku čeká?

Kampak míří tahle řeka?

Jak se daří na světě?

Tolik je toho na naší planetě.

 

Jeden neví, co jej čeká,

jiný ví, kam pluje řeka.

Dalšímu se podaří,

na planetě zazáří.

 

Ať už míříš tam či zpět,

věz, že tohle je náš svět.

Plný síly, překvapení,

nad něž nic jiného není.

 

Občas musíš zakopnout,

abys mohl nakouknout.

Nahoru a ještě výš,

teď už to i ty přec víš!

 

A tak neboj, neváhej,

s dobrou náladou dávej.

Pozitivní, příjemné,

není to vždy dojemné.

 

Je to pravda, je to tak,

nikdy už nic naopak!

 

Ač nám prší, nevadí, slunce v duši nás prozradí...

Vzletná

Nepodléhat panice při spatření obtížného životního kroku je velmi důležité. Někomu jdou kroky bez zaváhání, jiný potřebuje minutku na rozmyšlení. Ze zkušeností vím, že stačí zastavit se, pozvednout zrak, odpoutat se od všech omezení, která jsou mi kladena a upoutat plnou mentální kapacitu k tomu, co je potřeba udělat. Dát si čas, udělat si čas a dovolit si mít čas na promyšlení toho, co a jak má být uděláno. Pak už se jen pustit do díly, využít všechny nabyté zkušenosti a vnímat možná úskalí nové situace. Nezabývat se minulými chybami, poučit se z nich a s otevřenou myslí vkročit do nové životní etapy. Ať už to znamená v každodennosti cokoliv. Využívám zkušenosti ke svému růstu, poučení a nepanikařím. Byť je to úkol složitý, vím, že jej dokončím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí...

Pozvedni se, v klidu vzkvétej, nad úkoly ladně létej!

Lehká

Zakládat nové dny na poznání dnů minulých je určitě správně. Opouštět minulost s vědomím a poučením se z chyb, které byly vykonány, je také dobré. Věřit a s lehkostí v krocích směřovat do budoucnosti, s důvěrou v životní proces, je jednou z úžasných součástí nás samotných. K vytváření budoucích zkušeností totiž nepotřebujeme a nepoužíváme včerejší myšlenkové zbytky. Vytvářet a budovat aktuální, čerstvé, nové myšlenky je neskutečnou možností, kterou každý den máme. Využijme nabízeného a nenechejme se vtáhnout do nepotřebného. Berme jen tolik, kolik jsme schopni zvládnout a pracujme s tím, co se nám nabízí. Jen tak dojdeme tam, kam chceme a uskutečníme to, v co věříme...

Opouštím a důvěřuji!

Divočící

Je přirozené, že se člověk snaží vydržet situace, které mu nejsou příjemné a vyhnout se situacám, které v něm vyvolávají nepříjemné emoce. Pokud o sobě víme, že nám nedělá dobře pobyt na přímém slunci, protože se spálíme, pak se raději takovému pobytu vyhneme. Pokud tušíme, že nám některé činností svědčí a cítíme se u nich příjemně, pak se do nich vrháme po hlavě. Naše chování není jen automatickým doprovodem myšlenek, pocitů a dějů. Je to skutečná odpověď na mnohé procesy a události, které nás v životě potkají. Nemusíme se bát, že se budeme všemu jen vyhýbat, spíše si musíme umět správně nastavit naše prožívání, abychom střídali dobré se zlým a hezké se škaredým. Jen pak si budeme umět vážit všeho pozitivního a budeme umět vnímat hloubku negativního. A v tom je síla našeho já, našeho bytí i našeho společného žití...

Žij a bude ti živo, dej a bude ti divo!

Robotující

Další neděle a sluníčko nás vítá. Změnil se čas a bude nutné si zvyknout na jeho novou podobu. Dneska to ještě půjde, ale zítra už budeme muset vyrazit, bez vytáčet a případného zaspání. Proto dneska nebudeme odpočívat a opět se hned vrhneme na práci. Je toho potřeba tolik udělat. Dokončit úklid dřeva, uklidit před odjezdem, vyprat prádlo, převléknout peřiny a vyprat ložní prádlo, nakoupit, uvařit. Snad nám na všechny tyto činnosti bude stačit kratší den. Měli bychom všechno stihnout, abychom od pondělí mohli zase začít s čistým štítem. Abychom nepřenášeli povinnosti z jednoho týdne do druhého. To bychom se pak mohli dostat do sněhové koule a ani jarní tání by nám nemuselo pomoci. Tak konec řečí a jdu na to!

Užijme si neděli, aby všichni věděli... 

Břízová

Sluníčko, sluníčko,

vyšlo nám maličko.

Dopadlo na líčko,

pojďte ven mamičko.

Stromy už volají,

na nás tu čekají.

Bříza i jalovec,

nepůjdem na kopec.

 

Dneska se pokácí,

světlo se navrací.

Větvemi zamává,

bude to zábava.

 

Na slunci, na trávě,

jaro už volá mě.

Nechám se přivolat,

nebudu čarovat.

 

S laskavým dotekem,

pojďme už za létem.

Zítra se budem hřát,

na jaro vzpomínat.

 

Díky za krásný den,

s vámi je to vždycky sen!

 

Dřevo a kácení, pro nás nic není...