Kozlíkova

Opět se musíme probudit dříve, než obvykle. Spleteme si vlasy do copánků a pak se vydáme na tajnou stezku do srdce Jeseníků. Mapy přesně ví, kam trasa vede a my se postupně dovíme, jak to dneska opravdu bude. Nejprve po známým místech vystoupat kolem vodopádů Bílé Opavy, pak zamířit k Barborce a na Švýcárnu. Tady objevíme, jak bohaté jsou kapsy cyklistů. Vystoupáme na vrchol Malého Děda a přes Kozlíkovu stezku zase zpět k autu. Nohy bolí, padne i několik nepříjemných odhadů, ale nakonec jsme zde. Zvládli jsme to, objevili jsme Sokolí skály a ještě jsme se spolu pobavili. Co si přát víc?

Sokole, kozlíku, pejsku, zase si hezky vejsknu...

Hartová

Tak a už zase pereme. Pračka se otáčí a žehlička nestačí ani vychladnout. Po týdnu je potřeba doplnit zásobu čistého prádla, které bylo zlikvidováno. Ještěže dnes máme na programu jen odpočinkový den, jinak bychom asi nebyli kamarády. Je jasné, že vám to nevadí, ale já zde musím běhat od jednoho k druhému a zase nás připravit na palbu turistického zážitku. Nevadí, když to trošku drncá, ale snad to na vodě nebude zase moc houpat, aby se můj žaludek neobrátil někam pryč. Odpočinkový den totiž může být odpočinkovým jen tehdy, když je v něm alespoň trošičku práce. Bez té, totiž nemůžeme být šťastní a spokojení... Takže závěsy sem, kalhoty tam, plavky do batohu a peníze do kapsy. Vyrážíme a práci necháme ostatním!

Houpá to houpá, dnes jsem na slova skoupá...

Slonická

Brzké ranní vstávání, rychlé dobalení batohů a rychle vyrazit za dalším dobrodružstvím. Dneska ve zvláštním složení a neobvyklém poskládání. Nervozita by se dala v tuto chvíli krájet, ale vím, že tohle se opravdu nezmění. Vždycky se budu bát a vždycky budu mít strach z toho, že se beze mě moji kluci neobejdou. Proto mi nezbývá než vyrazit na cestu a začít stoupat směrem na Králický Sněžník. Cesta se vine krásnou okolní krajinou. Od posledního výstupu zde nezbyl žádný sníh, zato je tady krásně a vlhko. Borůvčí je posypáno plody a medvědi neodolají jejich volání. Postupně se propracováváme do vyšších nadmořských výšek, kde to fučí a voní větrem. Po téměř dvou hodinách dorazíme ke slůněti a nikde žádný králík! Jak je tohle možné, když je to králický vrchol? Inu, pro mě je a opět bude Slonickým Sněžníkem, i když v mapě píší zcela něco jiného. Posvačit a vyrazit zpět za naším bikerem. Snad to zvládá stejně dobře jako my a nic mu neruší jeho jízdy. Uvidíme se za chviličku, tak dávej na sebe pozor a neupadni! Mamutí sjezdy nejsou pro bábovky, ale plně ostřílené borce...

Bez bolestí není ratolestí!

Rejvízská

Tak a je to tady! Můj den konečně přišel. Výlet, který neodmyslitelně patří k našemu pobytu v Jeseníkách, dnes znovu absolvujeme. Těším se a nemůžu se dočkat, až se opět projdu po známých místech, která mám tak ráda. Chviličku po lesní cestičce a pak už po lávkách až k Mechovému jezírku. Snad zde nebude tolik lidí, abychom si mohli tento krásný koutek ticha a přírody užít. Potom zamíříme oklikou zpět do vesničky. Přitom pustíme naše medvědy z vodítka, aby se mohli napást, nasbírat si dobrých borůvek a dopřát si také něčeho výborného pro svá bříška. Sice se dneska zřejmě moc nezapotíme, přesto si užijeme mnoho krásných chvilek, které se k tomuto místu pojí. Vzpomeneme na předchozí výšlapy, vyfotíme se tam, kde je to nutné a objevíme i to, co se zdálo být již nemožné. Nová zákoutí, utajená místa a víru ve skutečnou krásu zdejšího prostředí. 

Je tu krásně, že by člověk psal i básně!

Pradědo-Kopřivná

Do čeho se dneska vydáme? Kam si vyrazíme a co podnikneme? Ráno si necháme zdát několik málo drobných snů a pak už si balíme baťůžek. Trasa je jasná a s ní i cíl, který nás dnes čeká. Nejprve kousek autem, pak autobusem, no a pak už po svých. Na začátku to vypadá jako závod v běhu do vrchu, ale je to jen snaha být nahoře co nejdříve. To abychom se brzy odpojili od davů, které si to jen pozvolna jdou k vrcholu Pradědu. Zdoláme jej v rekordním čase, nasedneme na koloběžky a hurá zpět do údolí. Sice je nutné sem tam popohnat nožky, ale nakonec se k mezistanici dostaneme. Odevzdat pekelný stroj a pak už zase po svých. Vystoupat nad Velký Kotel, uhnout značenou cestou do Schwarzhubellu a po žluté si to štrádovat pozvolna nahoru a dolů, až k našemu dnešnímu cíli. Tím je vrchol Kopřivné, kde se nejen podíváme na pískové sochy, ale také vyzvedneme dalšího člena naší výpravy. Usmátého, vydrncaného, vyježděného a spokojeného bikera, který ví, že dovolenou je potřeba si pořádně užít...

Tak sjezdu zdar a těšíme se zase příště!

Rešovsko-Jiříkovská

Den druhý a před námi tolik možností, kam vyrazit. Nakonec volíme pohodovější procházku, která nás zavede do průrvy řeky Huntavy. Zde se nachází nejvyšíí vodopád Nízkého Jeseníku, který mnozí znají pod názvem Rešovské vodopády. Po letech se vracíme na známá místa, která jsou dnes plná vody, zurčícího potoka a krásné zeleně. Neodoláme a musíme se vyfotit na každém kameni i kládě, která se vine přes potok. Užíváme si vlhkého a voňavého lesa kolem nádherné vody, která je pramatkou veškerého života. Po několika chvílích se vydáváme kaňonem hlouběji do nitra skal, abychom se opět vynořili na začátku naší dnešní trasy. Bylo to báječné a protože ještě nemáme splněn denní limit, vyrážíme za krásou řezbářského umění do Pradědov galerie v Jiříkově. Tolik je tady krásy na jednom místě, že se člověku až tají dech. Kolik šikovnosti, zručnosti a práce je za každým jednotlivým kouskem, který můžeme obdivovat. Jsme rádi, že jsme zde a neodcházíme sami. Domů s námi mizí i naše ovečka Bébí...

Díky za další kouzelný den!

Velkokotlová

Brzké vstávání, studenější ráno, velká svačina v batohu a můžeme vyrazit. Chvilinku v autě a pak už jen po svých. Stoupáme stále výš, užíváme si krásných výhledů a zažíváme svou první dovolenkovou túru. Užíváme si krásných kilometrů, které ukusujeme stále víc a víc. Nahoře potkáváme zajímavé dvojspřeží, které nás vzpruží a dodá odvahu k dalšímu stoupání. Walda a Kimík se s námi pomazlí, trošku si otřou své kožíšky do našich elasťáků, pak ještě velký skok a už zase musíme jít. Tak ještě haf na cestu a packu k tomu. Nedojdeme dál něž k Jelení studánce a Boženka nám ukusuje naší dobré svačinky. Co bychom neudělali pro kouzelný psí úsměv. No pak už jen dojít na Alfrédku, občerstvit se a už jen se skulit k Olomoučáku. Ne, na lyže to dneska ještě nevypadá, ale dobrý oběd to opět jistí...

Dobrou chuť a další krásné zážitky!