Zpívaná

Advent už ťuká na dveře a proto je potřeba začít myslet na přípravy Vánoc. Ke správnému naladění a rychlému účinku jsme dnes zvolili cestu nejmenšího odporu a vyrazili na adventní trhy. Zvířátka, betlémy, ručně vyráběné vánoční ozdoby, zvuk koled a vůně perníčků. Tohle všechno nás provázelo od samého rána, až do pravého poledne. Pak už byl čas vyrazit domů. Zastavit se vyřídit reklamace, výměnu zakoupených lístků, poohlédnout se po zimní bundě a čepicí s bambulí. Ale teď už opravdu pojďme, už je čas. Zima je vlezlá, vítr pofukuje a domů to máme ještě řádný kus. Konečně dorazíme, rychle se vysvlékneme a zase šup, šup k obědu. Po něm alespoň naznačit úklid, když už je ta sobota a pak už si můžeme odpočinout u výborné kávy a jahodového pudinku. Mňam, to byl dneska báječný adventní den. Takových ať máme ještě mnoho!

Jak se naladíme, tak si zazpíváme...

Akreditační

Déšť, zima a černočerná tma. Páteční ráno jako vystřižené z temnoty času. V tichosti nasedám do vyhřátého vlaku a mířím za svým osudem. Ukončit započatou práci a ukázat, co se ve mě skrývá. V tašce mám mnohé pomocníky, kteří mi pomohou uskutečnit můj sen. Nejprve však musím vydržet, dorazit a urazit několika mokrými ulicemi, až do místa určení. Tady se nás sejde několik a společně se vydáme oklikou k první části zkoušky. Třicet otázek, dvacet minut a šup, šup, už je potřeba jít dál. Rychlý přesun, potřesení rukou s komisí a honem si nachystat všechny věci, které budou potřeba. Zvon na věži odbíjí a je čas pustit se do maratonu ukázek, skutečných příkladů a aktivit, které jsme si připravili. S třesoucím se hlasem, někdy i přeřeky a chybami v textu, ale stále dopředu. Na hodiny se raději nedívám, protože se líně vlečou právě teď, když mají pádit. Nakonec se dostaneme do finiše a vydržíme až do samotného závěru. Tam jsou pro nás přípraveny výsledky a také certifikační listiny. Tak blahopřeji, zvládla jsi to!

Užij si víc, vždyť teď nemáš nic...

Plnostní

Otevírám oči a vnímám, že svět je tam, kde má být. Je plný milých úsměvů a krásných srdcí, čekajících na přátelská obětí. Šťastný pocit přirozeného stavu věcí dovoluje mému životu prožívat emoce, které si zaslouží. Štěstí, radost, upřímnost a otevřenost, které jsou skutečným příkladem těžkostí v lehkosti života. Čím méně usilujeme o vlastní naplnění, tím těžší je proces skutečného vyplnění. Pokud však věříme a usilovně se snažíme, pak i my máme snažší cestu k cíli. Vědomí, že jsme ochotni do naplňování vlastní podstaty vložit sami sebe, je největším darem. Ochota přijímat, roztáhnout ruce i srdce a volně dýchat, je základem propojení vnitřního já a vnějšího světa. Je plností, která se objeví všude tam, kde to nečekáme. Zakryje prázdnotu svým pestrým hávem a rozzáří oči, tělo i duši. Snad proto je dobré být otevřeným a říkat životu pojď...

Miluj a žij, měj plno sil!

Zakrátková

Zítřek. Něco v nedohlednu, s nejistou perspektivou a prožitkem. Není to nic, co bychom měli právě teď a tady. A přesto jee to právě to, co v tuto chvíli tvoříme. Budoucnost je každého, právě probíhajícího okamžiku, který prožíváme s větší či menší intenzitou. Nelze si myslet, že zítra udělám něco jinak a moje budoucnost bude jiná. Na vlastní budoucnosti je nutné pracovat už dnes. Myslet na důsledky svých kroků a promýšlet možné následky, které naše rozhodnutí způsobí. Minulost již nezmění, musíme ji přijmout, ale budoucnost jsme schopni utvářet. Právě teď a právě tady. Tím, že pracujeme. Tím, že přemýšlíme. Tím, že společně prožíváme. Tím, že milujeme. Tím, že plánujeme. Tím, že předpokládáme a hledáme. Je to jako jít a přesně nevědět kam, ale jistojistě vědět, že cesta je cíl. To jsou naše zítřky. Někdy zářné, jindy zahalené šedou mlhou, ale naše!

Zakrátko, bude tu kuřátko...

Křídelnatá

Možná přemýšlíte a hledáte smysl či poslání svého života. Někdo už jej našel a prohlubuje své poznání tímto směrem. Jiný ještě váhá a zatím netuší, v čem se jeho poslání skrýtá. Ať jsme v jakékoli fázi cyklu hledání, je velmi důležité vědět, že už samotný proces života je obrovským úkolem, který před námi stojí. Abychom jej dokázali splnit a naplnit smysluplnými kroky, měli bychom znát vlastní zdatnosti. To, zda umíme samostatně být a jít si za svými sny. Zda zodpovědně přistupujeme k úkolům, práci, životu, ale i sobě samým. Jestli vidíme smysluplnost našeho žití a v čem, včetně smyslupného naplňování vlastní podstaty. A samozřejmě, zda žijeme dobře. Uvědoměním si vlastní zodpovědnosti, smysluplnosti, samostatnosti a kvality, jsme schopni stavět i takové zámky, které nikdo další neumí. A pokud se nám daří vidět v každé lidské bytosti i živém organismu jen to dobré, pak je cesta k cíli volná... Neb nikdy se nenasytí, vždycky bude bojovat a usilovat o své právoplatné místo na světě.

Mějme kořeny a roztáhněme křídla!

Nesobecká

Co si od života přejeme? Které cesty sledujeme? Kam vedou naše zásluhy a v čem spočívají? Máme mnohé představy o světě, které se nám postupně rozpouští. Žijeme pro radost a rosteme k nebesům. Někdy se jen tak protloukáme světem a nevíme, co nás čeká za dalším rohem. Když se zastavíme, uvidíme, co v běhu nelze postřehnout. Jsou to drobnosti, které dělají náš svět krásnější a život příjemnější. Úsměv na milované tváři, pohlazení, pevný stisk rukou a obětí, ve kterém nic nehrozí. To, spolu s vědomím, že přání bývají vyslyšena, je velkým tajemstvím běžného života. Ten si totiž plyne, nechává plynout a ulpívá tam, kde již nic dalšího není potřeba. I my můžeme přilnout, můžeme běžet s větrem o závod, ale jen dobře mířené úsilí bude korunováno pravým výsledkem. Tím, co si sami zasloužíme. Tím, co si sami vysloužíme. Tisíc dukátů, milión polibků a miliardu úsměvů, jež nemusí být poslední...

Víš kam jít, neboj se trochu snít!

Oporná

Nic nedělat a jen tak se poflakovat. I tak by mohla vypadat neděle, která zrovna přichází. Ovšem teď v předvánočním období je to právě to jediné, co si člověk nemůže dovolit. Přede dveřmi se hromadí úkoly, které je nutné dokončit do několika málo dnů a všechno je nutné stihnout tak, abychom se z toho nezbláznili. Proto je nutné zvolit dobrou taktiku a postupné zpracování úkolů. Krok za krokem dospět až na úplný konec, kde nás čeká vytoužený odpočinek a snad i trochu sněhu. Uvidíme, zda se nám podaří naplnit předpokládané cíle a dospět až nakonec. Teď ještě nějaký čas zbývá a proto je potřeba se zvednout a jít. Neděle, neděle, i dneska popotáhneme za pomyslný provázek a až večer si v klidu řekneme, stálo to za to! Zase jsme blíže a jistota je nám oporou...

Čile nasadit, hlavu pohladit!