Kontrolní

Někdy se nestačíme divit, co všechno zmůžou sociální vztahy. Nařknout, neprávem obvinit, kritizovat, ale i utěšovat a splurozhodovat o naší buducnosti. Člověk žijící v takovém prostředí je pak mnohdy konfrontován skutečnostmi, které jej více než překvapí. A překvapení se pak nese i při samotné kontrole, kterou vnímáme s pocitem nervozity. Inu, kdo nemá čisté svědomí a nezáleží mu na okolí, ten je v klidu. Nám ostatním, kteří se snažíme žít podle nejlepšího vědomí a svědomí, se pak nervozita nevyhne. Je přítomna i tam, kde jiný bez zaváhání lže či neříká pravdu. To však neumíme a tak se proto dáme do díla a s provdou na rtech čelíme všem otázkám, které přijdou. No jak se zdá, obstáli jsme! Tak takhle to má být. Dělat věci ne proto, že musíme, ale protože víme, co je správné!

Správná cesta, jediná ze sta...

Běžící

Nervozita stoupá a s ní také tlak na všechno kolem. Jak tohle jenom dopadne? Kdo zvítězí a s jakým výsledkem? Dny se vlečou, přitom běží a čas se kolem provlívá, jakoby se celkem nic nedělo. Jistě by se dalo spekulovat o tom, co se vlastně děje a v jakém rozsahu skutečností. Ale na to není nálada, ani myšlenky. Teď, teď už to přeci musí vypuknout, už je ten správný čas, který musíme využít. Možná se to zdá jako výmysl, ale je pravdou, že čím je člověk straší, tím se mu některé věci zdají více neuskutečnitelné a nepravděpodobné. Raději volí únik ze situací, které mu nedělají dobře a vyhledává pouze takové události, které mu přinášejí radost a úsměv na tváři. Ovšem, ani ve vyšším věku se nevyhneme onoho nervózního pocitu kolem žaludku, když jsme v situacích, ve kterých nám o něco jde. Kdy bojujeme za svá práva a pokoušíme se být jinde a jiným. A pak, že je puberta a dospívání komplikované! Je, ale úplně jinak a úplně s jiným nábojem. Inu počkej, i ty jednou poznáš.

Poznej a věř, že neříkám ti lež!

Neutíkavá

Změna, to je život a prý zábava největší. Nevidět měnící se svět, jako bys nežil. Možná ano, možná ne. Pro jednoho základ jeho dne, pro druhého stresující stav, přinášející jen frustraci a nepochopení. Proč se měnit a jak? Co znamená změna v našich životech? Co přináší a kam směřuje? Mnoho otázek je spojeno s proměnou společnosti i změnami individuality. A pro ty, co přemýšlí, se objevuje ještě mnoho skrytého, jež nikdy není přesně dáno.V tom všem zmatku a změně žijeme, rosteme, dospíváme, milujeme, blázníme, učíme se, stoupáme a padáme, abychom se opět zvedli a vstoupili do víru změn, které jsou všude kolem nás. I přesto, že si říkáme, jaké by to mohlo být a co bychom rádi zpomalili, urychlili, přeskočili, zastavili, běžíme tak, jak nás unáší proud. Občas se mu postavíme v nepochopení ostatních, ale většinou nevyčníváme. Jdeme, jak je nám dáno a měníme, jak je nám psáno. A že bychom to mohli dělat jinak nepřemýšlíme. Na to již nezbývá čas, ani síla. Vždyť změny jsou přeci tím, co naplňuje náš svět. A co náš život?

Zamysli se člověče, změnami zas tolik neuteče!

Světlostinná

Přípravy vrcholí, nervozita stoupá, ruce a nohy už neví, kam by měly jít. Jedna strana se přiklání k útěku a druhá velí vytrvat. Ještě pár dnů, ještě několik hodin a veškeré napětí se snad propadne do víru dění. Teď však bojujeme se svým já, s vlastními pubertálními názory na věci kolem. Neutečeme nikam, stejně zasedneme ke stroji a budeme dále předpokládat zemětřesení, jen s vědomím, že opravdu přijde. A ono se opravdu projeví, neboť není nic jednoduššího na světě, než udělat člověku radost a splnit mu jeho přání. Ať je sebevětší, nebo sebeodvážnější, přeci nebudeme poslouchat neustálé výtky. Tak jsme tady a dělejte si s námi to, co uznáte za vhodné... No a nám tedy nezbude než říci, já to věděl, já to tušil, vždyť jsem vám to říkal, neměli jste mě brát s sebou! Ale prosím tě, uklidni se, to nic není, byla to jen bludná představa. Nadechni se, otevři oči, černá tma končí a záivé světlo prostupuje každičký milimetr našeho těla!

Na světle, ve stínu, hledej si hrdinu...

Zápolivá

Člověk míní, ne vždy však dosahuje cílů, které si vytýčil. Stojíme vždy před velkolepou pravdou, která se léty nemění. Náš cíl je zatím v nedohlednu a čím více se mu blížíme, tím větší pocit námahy pociťujeme. Někdy běžíme, jindy jen pozvolna kráčíme směrem ke světlu, ale vždy s pocitem, že každou chvíli jsme na konci. Ten se nám však s ušlými kilometry vzdaluje, uplývá na vlnách hodin, dnů i skutečností, které nás míjí. Tolik bychom chtěli být za onou hranicí, která je stanovena, ale zatím jsme ještě nevyčerpali všechny možnosti k dosažení vrcholu. Ještě několik kroků, ještě pár řádků, znovu a znovu se zvednout, posadit, uvelebit a broukat si. Snad zítra už bude líp, snad za týden už budeme vědět. Teď ještě není čas, i když se krátí, nohy bolí a záda ještě víc. Je nutné vydržet, posečkat a pak dorazit tam, kde to hraje barvami duhy a libozvučnými tóny...

Vydržet a nepovolit, s medvědí silou jít zápolit!

Pitíčková

Odpočítávat dny do velkého třesku, je jako být natažen v blízkosti vody a nemoci se napít. Na jednu stranu si člověk přeje, aby to všechno již bylo za ním. Ale hned na druhý moment ještě nechce opustit přípravnou místnost, kde je v hájemství nevědomosti. Dvojjaký pocit omezenosti i vášně pro poznání se mísí již mnoho dnů a stále není jasné, s jakým výsledkem. Tělo bolí čím dál tím víc, stres se začíná projevovat, ale tvář je kamenná, jako ještě před mnoha týdny. Nic nenasvědčuje tomu, že to již za několik dnů vypukne naplno. Od rána až do večera se snažíme jako pilné včelky sbírat poznání, které je všude kolem. Myslíme si, že ho mnoho zůstává i v nás, ale je tomu opravdu tak? Inu, to brzy zjistíme a snad také my zažijeme pocit radosti, z dobře vykonaného díla. To je náš cíl, ke kterému právě směřujeme. Tak si držme palce, učme se a studujme, ostatní nechme těm, kteří mohou a chtějí.

Za svým cílem jít, ze studny poznání pít!

Silná

Jsou to věci na tom světě, které nepochopí ani tisíc mudrců. Otázka střídá otázku a odpověď, i když je nasnadě, není k nalezení. Člověk se pak potlouká sem a tam, přemýšlí nad nesmyslností úkonů a míjí podstatu vlastního žití. Ta není v tom, kolik získáme finančních prostředků, či zažijeme dechberoucích zážitků. Je v maličkostech, které máme stále při sobě a mnohdy v sobě samých. Je to o střípcích radosti z milého sobotního rána, ze starostí o své blízké, z velkých úspěchů rodinných příslušníků i malých kroků ve vlastním poznání. Stejně tak můžeme najít své vlastní štěstí a radost v úsměvu, v dobrém pocitu z dávání, v kráse zapadajícího slunce, či poslechu milované hudby. Není to nic hmatatelného a přitom se jedná o zhmotněný pocit radosti, štěstí a vnitřního uspokojení. Je celkem jedno, jakou cestou k němu dojdeš, hlavně že jdeš, nevzdáváš se a nikdy nepolevíš. V tom je ona podstata vyrovnaného a smysluplně prožitého života...

Stačí jen chtít a můžeš jej mít!