Rejová

Poslední den v roce a zítra můžeme začít opět nanovo. Jak to bude, je jen na nás. Dát si velká předsevzetí a honosné úkoly, nebo se raději pustit osvědčenou cestou, tak jako doposud? To ví jen ten, kdo si rozhodnutí dává. Každý z ná se zná a ví, co může či chce od sebe očekávat. Někdo má velké oči a obrovská předsevzetí, jiný je realista a ví, že nic nelze změnit návnutím kouzelného protku. Změny jsou pozvolným procesem, který musí být někde započat a nějak musí skončit. Dopředu ovšem nevíme, kdy a kde, ale sami již dopředu tušíme, že tomu tak je. Snad proto, že každý rok prožíváme změnu ze dne na den, máme i my pocit, že jsme schopni toto učinit i ve svých životech. Ale není tomu tak! I změna chce svůj čas, specifickou přípravu a odhodlání se k tomu, učinit změnu. Je těžké se změnit jen tím, že si řekneme, že se změníme. To umí jen velmi silné osobnosti a proto je nutné se na změny připravit. Nejhorší je totiž rozčarování z toho, když rozhodnutí změnit se, nevychází a změny nejdou tak, jak jsme si předsevzali. Proto je asi vhodnější postupovat pozvolna, měnit věci plynulostí života a poslední den roku si užít. Beze změn, velkých rozhodnutí a zásadních předsevzetí. Tím obstojíme lépe sami před sebou i dalším rokem před námi. Nechť je tok příchozí i krásně výchozí, pro změny veliké a srdce všeliké!

Měj se rád a naslouchej i zítra bude světa rej...

Kyselá

Pohled na svět a kyselý výraz. Co je to s váma lidi? Proč si děláte život horším, než doopravdy je? Vím, že se nelze stále a jen usmívat. Ale trocha optimismu a dobré mysli nikdy nikomu neublížila. Právě naopak, úsměv, nadhled a optimismus dokáže porazit i ty největší bručouny. Z uraženců dělá spojence a z mrzoutů zajímavé osobnosti. Už jen změna pohledu, správný náhled a nevysvětlitelná touha člověka po lepších dnech přináší příznivé podmínky pro rozvinutá pozitivna a dobré nálady. Ne proto, že se blíží narozeniny, prázdniny, volno, letní dovolená, či jiná událost, ale prostě jen proto, že negativní je jen cestou do pekel. Pro ty, kdož po něm touží, poslušte si! A my ostatní, snad půjdeme svou cestou. Za čerstvým vzducem, za hlavou uchem, za chutným chlebem, za rozkvetlým žlebem...
Ať slunce svítí a my s ním, neb úsměv na tváří člověka rozzáří.

Kyselou mysl zdolá i nesmysl!

Kopřivová

Kopřivu ani mráz nespálí, je odolná a když se dobře díváš i docela krásná. Zelená jako louky na jaře, štiplavá jako lezavý dým, chlupatá jako králičí ocásek a odolná jako nejstabilnější skála. Snad proto je tak úchvatná a má kouzelnou moc. Vyléčí každého, kdo o to stojí a komu za to stojí stát v tak dlouhé frontě. Ten, kdo vydrží, zatne zuby a nevzpomene hříšných myšlenek, ten bude odměněn. Sněhovou jízdou, teplým posezením, čerstvým chlebem a voňavou polévkou. Chce to jen vydržet, odolat nástrahám okolí a kopřiva ti ukáže své krásné já. Plné síly, odhodlání, dobrých nápadů a společných zážitků. I na to mysli, až povedeš své každodenní kroky vpřed...

S kopřivou hned vyléčíš svět!

Ocásková

Umět tak porozumět řeči psů. To by bylo radostí, vědět co si pejsci myslí a povídají na procházce. Honí se jen tk, povídají si, vydávají štěkot a hrají si. Ale co říkají, netušíme. A přitom je to prý tak snadné. Stačíí se dívat, sledovat psí čenich, oči, uši a tlapky, které v jistém postavení mluví. Pes tak svému protějšku říká téměř vše. My lidé se domníváme, co nám náš čtyřnohý miláček sděluje. Ale ona to nemusí být vůbec pravda. Myslíme si, co vše víme, ale ocásek se může ukmitat a přesto mu nerozumíme. Je mi fajn, chci se lehnout, teď nebudu rozhodně poslouchat a toho holuba si určitě slupnu! Nevadí, že se dvojnožče budeš zlobit, já si stejně udělám podle svého. Mám svou psí hlavu a tvoje povely momentálně nevnímám. Možná zítra, možná nikdy, možná slovy, možná sliby, vždycky ovšem s úsměvem, ty i my pejsci totiž dovedem...

Ocásek a ušiska, po pejskovi se skýská!

Pracojední

Tak a je to! Konečně je všechno nachystáno a my si můžeme slastně užívat klidných dnů, které nás čekají. Nebo ne? Myslíte, že jsme ještě na něco zapomněli? Já vám nevím, nic mě nenapadá. Snad jen drobnosti, které mohou jistě počkat do dalších dnů. A když nebudou udělány ani později, také nevadí. Jde  to, jen se nedat a odolat. Práce bude i když my už dávno nebudeme. Ta si k nám cestu vždycky najde! Ona to prostě umí, zvládá několik věcí najednou a uzemňuje každého, kdo by se jí postavil. Proto ji nebudeme škádlit a spočineme v náruči klidu a pohody. Že se vám to zrovna nehodí? Inu nevadí, nám to vyhovuje, tak se nemůžete zlobit, že si užíváme. Od ničeho k ničemu, od slova ke slovu, od večera do rána a pak zase dál... Koloběh jde ruku v ruce s tím, co se naplánovalo, co se uskutečnilo, co bylo a co právě je. A tak posloucháme a děláme, že nic neděláme, i když zrovna děláme, to co neděláme. Tak se mějte, užijte si své dny a nedělejte nic, co vám není milo!

Bez koláčů vydržím, práce se dnes nedržím...

Vešková

To je vám náročné. Odpočívat celý den, nic nedělat, jen se dívat na pohádky, číst, ležet a něco jíst. Neznám náročnější činnost, než je nečinnost! Nejenže se aktivita zmenšila na minimum, tělo úplně vypnulo a pak sebemenší pohyb je neskutečně bolestivý. Říká se, že práce bolí, ale nečinnost je ještě bolestivější. Člověk se budí celý polámaný a jen se dostat z postele trvá několik dlouhých minut. To co v běžném provozu trvá pár sekund se proměňuje v nekonečný proud drobných úkonů, které najednou přináší spíše nepříjemný pocit, než očekávanou úlevu. Už aby zase začal normální provoz, který nás rozpohybuje, rozcvičí a nastaví pomyslný řád dne! Blaženost není v tom, že sedíme a koukáme kolem sebe. Právě naopak největším přínosem našich životů je smysluplné tvoření, které někam směřuje, vede nás od jednoho cíle k druhému a poskytuje dostatek prostoru pro pohyb, činorodost a tvořivost. Nemusí být kreativní, hlavně když jde a nestojí na jednom místě. Pohybem tiše plyne, prolíná se od nikud nikam a teče líně jako letní potůček v lese. I to se snese a rozhodně není ničím, co člověk neunese.

Jdi a stále běž, neb z tebe bude líná veš!

Rybová

A je tu poslední týden letošního roku. Páni, jak to zase uteklo. Ještě před chvíli jsme čekali na lyžování, těšili se na prázdniny, hopsali po horách a už je tady zase konec roku. Snad jako každý rok i letos mě končící rok nutá k přemýšlení. Co bude, jaké novinky přinese, kolik věcí se v našich životech změní? Zatím nevíme, ani netušíme a s narůstajícím věkem si raději ani nic neplánujeme. Každý nový den je dnem otevřeným, kdy se může stát tolik věcí, které nelze ani promyslet. Je to kouzelnický kloubok a dopředu nevíš, zda vytáhneš králíka, nebo voňavou růži. Čekáme, hledáme, procházíme, nacházíme a splňujeme, abychom závěrem roku zjistili, prověřili a uvěřili, že se nám to jen nezdálo. Opravdu se chystá další rok a na nás je uzavřít ten předchozí. Poděkovat za dobrá rozhodnutí, smířit se s tím, co nebylo ideální a přát si, aby následující časy podpořily naše předsevzetí. Námi daná, námi plněná, námi kontrolovavá a námi splnitelná...

Sliby nejsou chyby, ale velké ryby!