Pilatová

Ráno se nechce z pelíšků, venku prší a my musíme jet. Je zvláštní, jak rychle utečou dny, které máme rádi a na něž se těšíme po celý rok! Inu, nedá se nic dělat, povinnosti volají a je nutné se jim postavit čelem. Ale ještě než tak učiníme, vyrazíme si nejstrnější zubačkou na vrchol. Výhledy jsou pr bohy a roztáhnout křídla, tak letím. Daleko i hluboko vysoko až ke slunci... Pak volným pádem do údolí, ke stále s fotícím turistům a davům v hisorických koutech měst. No nebylo nám lépe na horách. Bylo, ale pro tentokrát to musí skončit a zase příště. Spolu, v dobré náladě a s nasazením zdolat zdejší velikány, kteří nejsou jen ro pány. Tak pa a zase na viděnou, snad nás roky nedoženou. Snad to bude mnohem dříve, než budeme o suché skývě!

Díky za vše přátelé, bylo to zde veselé...

Ledovcová

Voda kam se podíváš, slunce, hory, žádný mrak. Od rána si klidně šlapem, do konce a nahoru. Chceme vidět slunce s mrakem, taky jeho komoru. Vítr hlavu ochlazuje, sladké sny nám navozuje. Každým krokem jsme mu blíž, ledovce se nezbavíš. Svítí bílým podkladem, pro nás je vždy pokladem. Málokdy je nadosah, přesto jsem si dneska šáh! Studený a mrazivý, přenesl mě do zimy. Sluníčko však prudce svítí, kolem kvete jarní kvítí. Proto vím, že ledovci, nejsme v létě na konci. Je tu stále, líně klouže, vytváří si vlastní louže. V létě, jako na jaře, zve si sem i lyžaře. Nám dnes přesto stačilo, viděti ho naživo. Viděti jej růst a jet, jako by byl kolem med. Okolí však dobře ví, že zbývá doba do zimy. To pak i pan ledovec, spinká jako jezevec. To se mu to klidně jede, když ho sníh a vítr vede. V létě jenom malinko, dávej pozor maminko...

Ledový je ledovec, nejsem žádný pitomec!

Bernardýní

Sem to zvíře prostě patří, i když baští klidně za tři. Krásné oči, silné tělo, neporazí ho ani dělo! Klidný výraz, dlouhé uši, tomu psu to velmi sluší. Byť se může ťuldou zdát, je to velký kamarád. Podrbat se klidně nechá, ať jsi člověk, nebo blecha. Občas trošku zaštěká, na neposlušného člověka. V nepříznivém počasí, každou nesnáz porazí. Vítr, sníh či vánice, nevadí mu už více. Vycvičen je k záchraně, všeho lidstva ochraně. Díky za to, že jsi náš, všechno kolem vyčucháš. Potom podáš tlapičku, až k našemu srdíčku!

Čenichat a ňufinkat, bernardýny máš vždy rád...

Matternhorská

Něco se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Uteklo jen pár let, ale na zdejších velikánech není vidět rozdíl. Stojí si majestátně v rozlehlých údolích, přes rozeklané průsmyky se líně převalují mraky a já si připadám menší, než skutečně jsem. Kroky objevují nová místa, zázrakem přírody se naplňuje srdce. A ten největší se zjeví hned z rána. Matterhorn se ukáže v celé své kráse a mohutnosti. A nám nezbývá, než se sklonit před jeho majestátností i krásou. V pokoře v srdci pak kráčíme v jeho stínu a obdivujeme mnohý detail. To, co nám nebylo dopřáno minule, se dnes splnilo a za to velký dík. Že jsme tady, že jsme spolu, že jsi s námi...

Takových dnů více, vyčistíme si plíce!

Švýcarská

Je to tady po lotech, kdy sluncem, sněhem voní dech. Nohy stojí v údivu, hlava zkoumá krajinu. Vrcholy se tiše klenou, nohy, ruce vpřed se ženou. Krásy ticha, poznání, Švýcarskem nás prohání. Svatý Mořic, Täsch i Grächen, krásy světa pojmou všechen. Kdo by neměl hory rád, ten není náš kamarád. Svišti cestou kolem sviští, vítr je na jejich hřišti. Pozor táto, pěkně řiď, ať neztratíš cesty niť. Na zvířátka pozor dej, odjezdy uz nezmeškej. Těšíme se na objevy, co se zítra hned objeví. Proto půjdem rychle spát, necháme si něco zdát. Až se zítra probudíme, Monte Rosu uvidíme. Možná také Matterhorn, těší se na krále hor. Dobrou noc a sladké sny, švýcarské jsou naše dny...

S rozvahou za poznáním, hrůzu nenaháním!

Gardová

Voda, slunce, vítr, lodě, to byl dneska hlavní program dne. Dlouhé trasy nevadily, z Limone se sají síly. Před léty to bylo fajn, dneška ovšem více mám. Nejsem sama, jsem tu s vámi, to je pěkné pokoukání. Vítr čechrá naše vlasy, kde jsou všechny zlaté časy? Utekly a rozprchly se, já už nejsem dávno dítě. Čtyři křížky, k tomu pět, já že zdolám celý svět? Nemylte se pánové, šetřím se i pro nové. Pro všechno co zdolat máme, s čím si hlavu neděláme. Přesto bude přibývat, roků, vět i marmelád. Tam kde dneska krok můj byl, zítra není pro to sil. Užít dne s vteřiny, jak by byl ten jediny. Proto díky Limone, žes bylo dnes tk lahodné...

Kyselost se vytratí, když nesejdeme se svých tratí!

Rifugiová

Hory kam se podíváš, všude slunce, to se máš. Nohy kmitají po cestičce, už chtějí být na chatičce. Kousek cesty nahoru, potom zase na horu, za hodinku, kde se vzala, Tuckettka se vyklubala. Troška pití, něco k snědku a pak hurá na tu hnědku. Feraty a žebříky, jsou pro mé chlapíky. Méně zdatní turistké, nevzdají to zajisté! Budou klesat, budou stoupat, aby Brentei mohl koukat. Že se všichni shledáme, polévku si zde dáme. Pokračovat budem směle, až se vrátíme do postele. Předtím ještě Casenei, s ní nám bude vážně hej. Konečná je Vallesinela, která z ničeho si nic nedělá. Odveze nás ka autíčku a to pěkně po sluníčku. Večer budem krásně spát, hory má přec každý rád.

Díky za den celičký, moje milé chatičky...