Uzávěrková

Uteklo to jako voda při povodni. Rychlý nástup plný dobrodružství, objevování krás našich hor a bláznivý čas s kamarády, se pomalu překulil do posledního dne. Prázdniny byly a nám se zdá, že pádily jako splašené. Ještě teď jsme se na ně těšili, pak se těšili z nich a dneska to končí. Ano, čeká nás ještě řada dobrodružství, ale ta již budou spojena s povinnostmi a kolotočem kroužků, úkolů a další nutností, které s sebou škola přináší. Odpočinek byl fajn, dneska si den nezkazíme a jistě si jej ještě něčím osladíme. Možná cukrem, možná čokoládou a možná také speciálním výletem. Uvidíme, hlavně se nebudeme nudit a lámat si hlavu, že zítra už to zase začne. Ano zahájíme, ale svět se nezboří, my jdeme dál, vstříc novým zážitkům, povinnostem i všemu, co je pro nás připraveno!

Uzavření jedné kapitoly je nutné, k otevření dalších...

Štramberská

Uši a schody,
komu to škodí?
Nikdo nic neříká,
čas si tu utíká.

Poslední hodiny,
do každé rodiny,
poslední minuty,
kdy jsme tu já a ty.

Od čtvrtka nastanou,
zase nás dostanou,
budou zas úkoly,
půjdeme do školy.

Štramberku neplakej,
dobrou náladu nám přej.
Až zase přijedem,
prázdniny přivezem.

S nimi i sluníčko,
ty naše zlatíčko.
Zatím se krásně měj
a na nás vzpomínej.

Krásný den, se vzpomínkami na prázdniny, měj...

Nostalgická

Nesmírné štěstí,
hlava mi třeští,
nad kopci svítá,
slunce nás vítá.

V srdci mám naději,
že věci se tak dějí,
jak osud připraví,
nic ho nezastaví.

Léta jdou, za sebou,
já jsem teď tu s Tebou.
Brzy se odpoutáš,
proto svá křídla máš.

Já věrně za Tebou,
otočím hlavu svou.
Čekat Tě budu tam,
kde domovem to nazývám...

Přijdeš a posedíš,
pak zase poletíš.
Údělem máminým,
je být jako dým.

Být tam, kde ho nečekáš
a přesto v srdci máš.
Být všude a ochránit,
co chci a můžu mít.

V přístavu bezpečí,
hlavě se ulehčí,
nohy si spočinou,
pak půjdou za jinou.

Mámě to nevadí,
dobře se naladí,
vzpomínky vyplujou,
jen a jen o nás dvou...

Díky za vše co mám a těším se co bude dál!

Poděsová

Tak tohle se může stát jen u nás. Dopředu zajistíme a zabezpečíme všechny náležitosti na cesty, ale najednou je všechno jinak. Jedeme ve vlaku a vlastně cestujeme lodí, místo pohodlného sedadla ležíme na lehátkách a čas je úplně jiný. Bláznivý svět plný obrátek, vzestupů i pádů. Zlobit se nemá smysl, protože to, co se děje, nezměníme a zloba nikomu neprospívá. Bolí z ní hlava a zuby to nepokoušou. Ale jinak je svět místem, kde chceme žít, spravedlivě se chovat k ostatním i sobě. A hlavně chceme být hodní, spravedliví a upřímní. Jak to vypadá doopravdy, tak to víte sami!

Beznaděj bez naděje, se vždycky někam poděje!

Zahradní koupel

Doprava, vlevo, potom kus rovně a už jsme tam. Horko nevadí, hlavně že zvířátka už čekají. Zbavili jsme se prožitého týdenního stresu a plně užíváme radost spolu s nimi. Nezkalená krása i ladnost pohybu při koupeli, radostné dovádění s mámou i výuka potápění. To vše a ještě mnohem víc si lze užít při putování zahradou. Všude srny a koně, pruhy a puntíky, nikde žádný přísný dohližitel nad našim konáním. Parádní zážitek po všech stránkách, kdy si víc než jindy uvědomuji, co vše mám v těch svých klučičích pokladech. Díky, že to se mnou prožíváte a nevadí Vám, že se ze mě stává nezletilá osoba, jakmile je v dosahu nějaké milé zvířátko! Vím, že to nemáte se mnou jednoduché a občas je to na palici. Ale i tak díky!

Koupání s medvědy nikdy nezevšední...

Počinová

Je těžké vyrovnat se s nástrahami života. Přesto se snažíme každý den čelit výzvám, které jsou nám dány. Potkáváme mnoho lidí a možná si říkáme, vypadají šťastně. Jak se cítí, ví pouze oni sami. Teskníme po věcech, činech a přitom stačí jedno jediné rozhodnutí. Není malé, ani velké, je to pouze ano či ne. Potom už jen cesta k cíli, který si zvolíme. Může být klikatá, ale i přímočará. Dopředu nevíme, která z nich je lepší. Co bychom měli pochopit je skutečnost, že rozhodnutí bylo na nás. Jen my jsme je udělali takové, jaké jsme chtěli a tak nelze litovat. Pokud chceme cestovat, jíst, lézt po horách, putovat, duševně se vzdělávat, či plynně mluvit italsky. Udělejme to! Není nic jednoduššího, než uspořádat si život, rozhodnout se a pak se vztyčenou hlavou jít. Energie máme dost, počáteční strach i bolesti těla překonáme. A na závěr nás čeká to, co jsme chtěli, pro co jsme se rozhodli a co je náš cíl. Naplnění života není v tom, co máme, ale v tom, jak jsme se rozhodli!

S počinem si odpočinem a pak zase hurá za dalším cílem...

Chrabrá

Chceme být dobří, dosahovat pozitivního nasazení a klidu v duši. Přesto se mnohdy chováme způsobem, který není v souladu s našimi ideály. Nedokážeme zabránit mocnostem zla, aby nepůsobily na naše vědomí. Mrháme energií a marníme čas hledáním vhodných protilátek. A přitom stačí využít nejzákladnějších věcí, které máme kolem sebe. Neztrácet čas s těmi, kteří za to nestojí, nezaplňovat mysl nesmyslnými soudy, které nepomáhají v lásce k člověku. Využít veškerého vlastního potenciálu k tomu, abychom aktivovali možnosti, které máme k dispozici. Využít místa, které je nám dáno a s laskavostí přistupovat všude tam, kde je to potřeba. Nemusíme být udatnými bojovníky v lesklé zbroji, úplně postačí přátelsky sdílet a kamarádky shlížet na možnosti, které nám život dává. Usmát se tam, kde je to třeba. Pohladit zraněná místa, i přes pocit vlastní bolesti, šířit dobrou náladu a pozitivní slovo v časech dobrých i horších. I tak málo stačí k tomu, abychom se proměnili v rytíře na bílých koních a zachraňovali potřebné kolem nás...

Úsměv na tváři není jen znakem odvahy, ale i hluboké vnitřní rozvahy!