Pěnová

Mýdlová pěna,
je jak ozvěna.
Chvíli ji vnímáš,
pak už nic nemáš.

Chvíli je tady,
pak jsi zas sám,
mýdlová pěno,
kde já tě mám?

Lehká jak pápěří,
oči snad uvěří,
prsty se zaboří
do pěny u dvěří.

Tělo ji nevnímá,
přesto s ní umývá,
přesto ji miluje,
rádo jí maluje.

Je pěnou našich dní
a není poslední,
je drobným chomáčkem,
schovaným za mráčkem.

Mráček si odpluje,
pěnu svou odkryje,
my si ji vezmeme,
rádi se protneme...

Pěnový den, s dobrou náladou jen!

Vlčí

Pojedeme za vlky,
koupíme jin nanuky.
Pojedeme do Srní,
budem se toulat po zrní.

Vlčata a vlčice,
budou hrát si na
mýtince,
já je budu obdivovat,
možná trochu pozorovat.

Půjdu tam a budu chtít,
aby kolem byl můj klid.
S vlčaty a vlčí mámou,
projdeme se skalní branou.

Budeme se toulat
lesy,
budeme si zpívat,
kde jsi?

S vlčaty, tak jako s psíky,
zažijeme spoustu psiny.
Bude nám tu překrásně,
napíšeme jim básně.

Budeme se mazliti,
za ouškem se tuliti,
za ocásekm potaháme,
pak se na svou pouť
zas dáme.

Dál už půjdem každý sám,
ještě že Vás lásky mám.
Nebudu si stýskat nic,
bez vlčat a bez hranic...

S hrdostí a odvahou, za vlčaty i jejich mámou!

Mošničková

Příchody a odchody,
nikde žádné náhody,
všechno běží,
jak má být,
v klidu chceme
spolu žít.

Žádné stresy,
žádné presy,
tady číslo,
bez adresy.

Tady slovo,
tam zas nic,
všude kolem,
rub a líc.

Rozum zřejmě uletěl,
zapřažený do roje včel.
Včera ještě básník pěl,
že by psal
a že by chtěl.

Možná mohl,
možná měl,
dneska je tu
samý běl.

Běl a řada otázek,
tam ti trčí provázek,
stačí za něj zatahat,
uslyšíš, jak má tě rád...

Nádoby a rádoby, bez bázně a bez zloby!

Grilovací

Kuchařské umění,
pro nás tři
nic není,
rádi si upečem,
před stresem
utečem.

Jídlo je dobrota,
pro nás i prázdnota.
V jídle je poznání,
život je pokání.

Lahodné pochoutky,
zaženou tvé choutky,
připraví lahůdku,
do tvého žaludku.

Umění poznání,
kuchařské mlsání,
hlady z těl vyhání,
všechno je v něm
k mání...

Každý z nás chuť svou má,
jiný ji nepozná.
Každý jsme osobnost,
víme, kdy máme dost.

Chutě se mísí
a radost mizí,
jen s trochou
skromnosti,
je jídlo
radostí!

Rozpálený gril proto, abys byl...

Kompletovací

Jaký bude den,
co mě čeká jen?
Jaké bude zkoušení,
nic se na něm nezmění.

Netuším a přemítám,
kde by bylo lépe nám.
V posteli, či přírodě,
u stolu či na vodě?

Těším se a slibuji,
že své boty obuji,
že svou nechuť
překonám
a půjdu
brzy
zase
k
nám...

Společné chvíle, jsou krásné a milé!

Vykonávací

Běžím, běžím,
utíkám,
ovšem nevím,
kam se
dám.

Stíhat práci,
stíhat čas,
připadám si
jako ďas.

Nastartovat,
nevnímat,
kolem sebe
věci znát,
běžet,
rychle
utíkat,
do práce
se honem
dát.

Ve znamení
spěchání,
čeká mě dnešní
mámení.

Večer potom
klid si dám,
na to přeci
nárok mám.

Rychlý den
a rychlé sny,
snad zas budou
volné dny!

Klidná hnutí a žádné pnutí po celý den...

Vracecí

Návraty a příchody,
nikde žádné odchody,
doma jsem a užívám,
co tu všechno pěkné mám.

Úsměv, klid a bezpečí,
dívá se mi do očí.
A ja vím, že štěstí mám,
že nikdy nebudu už sám.

Domov je mé zázemí,
to chráněné území,
kde jsem vždycky
ty i já,
jsme tu
prostě
oba
dva...

Vědomí návratů a klidné dny!