Kontrolní

Tak se dneska ukáže, jak se věcí mají. Uvidíme, jak to vlastně všechno dopadlo. Jak se noha uzdravuje a co všechno se v ní za ten uzdravovací čas událo. Jsem docela napnutá a zvědavá, co se od pana doktora nakonec dozvím. Netuším, jak na to jsem a ona nejistota mi nedává spát. Jsem z toho nezvózní a mám pocity, které mi radosti nepřidávají. Doma už se cítím zavřená nejen ve čtyřech zdech, ale také zavřená v tom, co je kolem mě. Nějak se neumím z toho všeho zpamatovat a dostat do normálního běhu... Všichni čekají, že už konečně budu zase úplně normálně fungovat. Já si však kladu otázku bude to ještě možné? Budu ještě někdy úplně normálně fungovat? Bude to ještě někdy takové, jaké to bylo? Dá se vrátit na začátek? Někdy by to bylo fajn resetovat se jako stroj a dostat se do úvodního nastavení. Ale to v našem člověčím nastavení bohužel není úplně zcela možné. Takže předpokládám, že tohle bude trošku složitější a dneska se snad dovím víc. Snad to bude lepší a snad se dozvím jen dobré zprávy!

S kontrolou za patrolou... 

Toulací

Sem a tam, 

kam to znám

utíkám,

jen já sám...

 

Dneska tady,

zítra tam,

ještě se v tom

nevyznám.

 

Možná příště,

velké hřiště,

už se blíží,

nohy tíží.

 

Snad se zase

vydáme,

tam, kde to

ještě neznáme.

 

Tam, kde voní

stoupání.

Tam, kde ševelí

les i voda ve

stráni.

 

Tam, kde ticho

obklopuje,

příroda tě 

zásobuje...

 

Klidem,

jasem,

pohodou,

i pro ty,

co už

nemohou!

 

Snad to zase

prožijem,

snad si to

zase společně

užijem...

 

Přání mám já nemalé, ať stojí při nás štěstí stálé!

Báječná

Den jako malovaný, sluníčko od rána svítí a snaží se osušit poslední zbytky nočního deště. Za oknem idyla a já si říkám, jaký vlastně ten dnešní den bude. Co bychom v něm měli, mohli stihnout a jak s ním co nejlépe naložit? Vzhledem k odpoledním vycházkám to vypadá, že budu muset plánovat až odpolední opuštění domácího vězení, ale i tak věřím, že se dá mnohé podniknout. Třeba nějaká klidná procházka kolem a kolem. Určitě nějaký ten drobný nákup a doplnění zásob. Možná neuškodí chvíle strávená nad pěknou knihou, nebo také kreativní čas nad barevným tvořením. V hlavě se mi rojí mnohé nápady, které by chtěly vyskočit na plátno, tak možná jim dám prostor v čase, který pro to mám. Uvidím, co z toho všeho nakonec utvoříme a jaká výsledná dílka nás nakonec čekají. Spěchat nebudeme, vždyť máme volný den a zítra ještě jeden další. Takže si to užijeme a hlavně budeme spolu!

Společně, báječně, srdečně... 

Zamotaná

Vnitřně vibrující energie, která kypí pod povrchem, nedá pokoje. Buší do spánků a neklid se nese celým tělem. Jsem plná něčeho, co neumím pojmenovat a zároveň vím, že je to přesně to, co se ukládá do těch určitých míst, která jsou připravena je vstřebat. Zapeklitá situace, která se mi motá kolem kotníků i kolenou a nedá se normálním, zcela jednoduchým způsbem rozmotat. Člověk by si myslel, že při svých zkušenostech už dokáže pochopit, kde se mu myšlenky toulají. Že dokáže najít cestu ze svých tajemných cestiček své duše, ale ne vždycky je to pravda... Stále je potřeba se učit a hledat ty správné směry, kterými je dobré se dát. A ač se může zdát, že je tohle správná cesta, ještě není vyhráno, teprve čas ukáže, jak je to doopravdy. Zda s pokorou a vírou bylo dosaženo toho, co bylo míněno od samého počátku.

Motám motám života běh, vytvářím vlastní životní příběh... 

Uzdravovací

Někam si vyrazím a vyzkouším, kam až dokážu dojít. Kam až mě moje nohy donesou a kolik kroků budou schopny ujít. Byly doby, kdy se mnou pádily po kopcích, běhaly a nedokázaly se zastavit. Teď jsou poněkud vratké a pomalé. Možná je v tom i něco víc než jen pocit podlamujících se nohou, snad i pocit závratě, který je ukryt někde hluboko uvnitř v hloubi mého vědomí. Někde tam ve mě je díra, do které se propadá všechno. Energie, síla, odhodlání, chuť, radost, slova, myšlenky a radost. Jediné, co zůstává je povrchová bublina, která odráží nejistoty okolního světa, které utočí na tělo i duši. To, co bych nejraději udělala je, že bych se chtěla schoulit do klubíčka, schovat se tam, kde by mě nikdo nenašel a byla bych tam sama jen se sebou sama, svými myšlenkami, obklopena svými kluky, zvířátky a klidem přírody. To by pomohlo zacelit tu hlubokou propast, kterou v sobě cítím...

Hledání cest, rychle pryč z měst! 

Promoční

Běžný den a přesto na něm ulpívá něco neobyčejného. To, co začalo před mnoha lety, když mě tatínek přivedl do první třídy a já stála nastoupená před ostatními žáky školy, rodiči, soudruhy a soudružkami, v jedné řadě, spolu se stejně vystrašenými spolužáky, to se dneska pomalu uzavírá. Také budu stát v řadě, nastoupená ve svými mnohem staršími spolužáky v jedné řadě, před námi budou sedět hodnostáři fakulty, naši rodiče, manželé, děti a blízcí, kteří nás přišli doprovodit na tento slavnostní akt promoce. Po mnoha úskalích, mnoha jiných úspěších a zajímacýh studijních oborech dnes uzavírám svá poslední studia, která jsem si předsevzala formálně vystudovat na vysoké škole. Na jednu stranu vím, že to byla dlouhá, trnitá a turbulentní cesta, která mi přinesla mnohé výzvy. Občas jsem pochybovala, zda jsem zrovna já ten člověk, který je tam, kde má být, ale nakonec jsem všechno překonala, také díky velké podpory svých nejbližších. Za to jim patří můj obrovský dík, protože bez nich bych byla nic, a bez nich by tohle všechno snažení bylo jen marné lopotění za něčním bezesmyslným. Jen s Vámi, dostávají všechny mé nápady a cesty ten správný cíl...

Děkuji a těším se na další cesty s Vámi! 

Kamzičí

Zkoušet nové věci a nezůstat jen tak v zajetí starých kolejí. Nic nového a přesto tolik zajímavého se dá zažít v deštivém dni, který se nám dneska odehrává za okny. Konečně příroda dostane pořádnou sprchu a zeleň bude mít dostatek vláhy pro svůj růst. Prach a zašedlá špína se smyje z nejbližšího okolí, květiny budou zase kouzelně vonět. Vzduch se pročistí a venku bude zase příjemně vlaho. Bude potěšením projít se kousek sem a tam, i když nohy ještě tolik nesnesou. Bude to fajn, protože cvičit koleno je nutnost, abychom mohli vyrazit na delší cesty. Byť to nebude na žádné velké vyskakování a kamzičí přeskakování po skalnatých hřebenech, přesto vím, že si to užiju. Naberu tolik potřebnou sílu, která mi teď tolik chybí... Už se těším na sílu hor, magii přírody a milovaných míst, která mě naplní vším, co teď právě tolik postrádám! Ale tam někde ve vědomí cítím, že jste se mnou a brzy zase budeme spolu...

Spojíme síly, budeme v cíli!