Smutná

Je smutné, jak rychle se dokážou proměnit vztahy. Když je vás potřeba a táhnete za všechny, tak je to fajn. Když najednou nemůžete a potřebujete zůstat chvíli stát stranou, tak je to problém. Jste otrava, otrapa a zátěž pro všechny, kteří jsou s vámi v jednom kolektivu. Tohle vědomí zabolí a když si to uvědomíte, tak je vám najednou strašlivě nanic. Utěšujete se tím, že stejně nejdůležitější je to, co máte doma a to, co prožíváte s těmi nejbližšími. Přesto si neodpustíte alespoň kousek myšlenky, která vas zavede tam, kde trávíte tolik času. Dáváte kus sebe a nakonec zjistíte, že to vlastně k ničemu podstatnému nevede... Že jste jen jeden z dalších, nahraditelný, na kterého se nečeká a vylije se na něj neradost, nedobrá nálada i všechno to, co se jej dotkne! A z toho je mi tak nějak smutno.

Nechám smutek jít, s láskou budu dále žít... 

Prací

Od rána až do večera, 

pracuji jak pilná včela. 

 

Převlékám a uklízím, 

na stůl věci naklízím. 

 

Do kuchyně došlapuji, 

ke stolu si doskakuji. 

 

Je to stále ještě fuška, 

já vím, že mě čeká hruška.

 

Tu jistě zasloužím, 

až to všechno obkroužím...

 

Ještě jedno kolečko,

pak už sednu na místečko.

 

Otevřu si pěknou knihu

a budu si čist pěkně v klidu.

 

Budu se mít pohodově,

krásně, mile, fánfárově.

 

Večer budu práce,

teď je jenom troška legrace.

 

Tak je nutné si to užít,

aby se mohlo večer sloužit.

 

Užívat a flámovat, číst si, přitom plánovat! 

Aktivní

Aktivita už mě vítá,

u plotny mi ruka lítá.

Polévka a zelenina,

maso, cibule i uzenina.

 

Oběd bude připravený,

i když se cítím jako

človíček celkem

unavený.

 

Dnes už chci být

aktivní,

pro všechny pěkně

atraktivní.

 

Připravím co zvládnu

sama, s ostatním

mi pomůže moje

mamka.

 

Přišla mě dnes navštívit,

trošku mě i pobavit.

A tak jsme to připravily,

spolu jsme se pobavily.

 

Oběd chutnal, 

teď už spím,

však si to

i zasloužím...

 

Zítra zase bude

práce,

užijem si

dost 

legrace!

 

Krásný den i klidný sen... 

 

 

Unavená

Velmi, velmi pomalu se sbírám. Síla a energie se mi dostává do těla pomaličku. Jen nepatrně vnimám, jak se kolem víří prach a všechno klokotá. Běh běžného dne se nezastavil, jen já jsem úplně někde jinde. Stojím a netuším, jak moc ještě musím klesnout do svých energetických zásob, abych byla schopná dělat běžné věci. Sníst rohlík, napít se čaje, vyčistit si zuby, zajít si na záchod či otočit se v posteli z bohu na bok. Člověk si uvědomí, jak jsou tyto věci samozřejmé, až když mu není úplně dobře. Když se najednou stanou tyhle věci nesamozřejmými, kdy jsou to činnosti, které najednou vysílí a zůstane po nich jen velká mezera v zásobách toho, co potřebujeme k životu. Vím, že musím na sebe pomalu a opatrně. Nemůžu spěchat a nemůžu být hrrr, jinak si spíš ublížím, ale někdy to prostě jinak nejde, než být rychlý a chtít po sobě i rychlé věci. Dnes to ale nebude. Dnes to chce odpočinek a pohodu...

Odpočívání a sil nabírání! 

Kolenní

Normální den s nezvyklou náplní. Pro někoho jako jsem já, která aktivně pobíhám už od rána, je dnešní den něčím, s čím se musím trochu skousnout. Vím, že takové chvíle přicházejí a musím je umět i já přijmout, jen jak na to? Prostě nesnídat, nastoupit do auta, nechat se odvézt na kliniku. Tam podstoupit plnou anestezii, nechat si opravit nemocné koleno, probudit se, vstanout a o berlích se doplížit do šatny. Jako bojovník to zvládnout jen s jedním pádem a další podpůrnou infuzí, která konečně zabere, no a potom jet domů. Mít kocovinu z narkózy celé odpoledne i podvečer, být jako opilá a navracet se postupně k normálu. Pak už jen spát, spát, spát... No báječný, úžasný a ještě lepší nejteplejší čtvrtek letošního leta. 

Ale co se dá dělat, když není zbytí i kolena musí poslechnout! 

Soudružná

Někdy prospěšné, občas váhavé, většinou nevnímané, přesto tak důležité vzájemné lidské vztahy, které navazujeme a prožíváme. Fungujeme v nich v rámci lidské společnosti, aniž bychom si je nějak vzlášť uvědomovali a nejsme nikým ani ničím nabádáni, abychom dosahovali nějakých úspěchů v jejich navazování či efektivním fungování. Snažíme se všímat si těch vztahů, které máme nejblíže a chápeme jejich důležitost pro nás samotné. Všímáme si lidí, kteří nám vstupují do života, v jejich nahodilosti i přísné zřejmosti. Společně vytváříme týmy, společenstí a rodiny, které mohou přinášet mnoho cenného, jen stačí naše uvědomění si hodnoty toho, co je nám dáno. Možná je to inspirace, možná magická moc a síla okamžiku, někdy jen letmé setkání či dlouhodobá podpora těch, kteří nás doprovází... Je to síla, synergie a příležitost ke sdílení, kterou můžeme s ostatními vytvářet ku prospěchu sebe samých i celého světa, jen si to uvědomit a chtít!

Chtěj víc a nastav vždy druhému svou líc... 

Překvapení

Není potřeba plánovat každou věc, která se nám v životě stane. Nemusíme přesně vědět, co nás čeká za každičkým dalším rohem. Občas je potřeba jen tak jít životem a nechat se vést hlasem srdce a užívat si radostných překvapení, která přicházejí. Ohromení, údiv a pozastavení se nad nádherou okolního světa je něco, co prostě a jednoduše nelze plánovat. Tyto krásné dary k nám přicházejí a jsou součástí pocitů štěstí i radosti. My sami s nimi pak musíme umět pracovat, měli bychom umět využívat jejich potenciálu a vyjadřovat hluboký vděk za to, co občas bereme jako samozřejmost. Ovšem ono je to magické požehnání, které obohacuje, probouzí a dává sílu. Nestačí jen s láskou předávat, důležité je také radostně přijímat veškeré dary nebes, jako magická překvapení, která jsou nám dána...

Dávej a ber, vždy měj svůj směr!