Tma je mým průvodcem. Od rána do večera se člověk probojovává úkoly a ve chvíli, kdy může začít žít je už natolik unaven, že už mu nezbývá chuť na jakékoliv vyskakování. Jediné, co se opravdu chce, je dojít domů, skulit se do klubíčka a odpočívat. To je skutečnost, která nás bude doprovázet ještě několik dlouhých měsíců a budeme si muset na ni zvyknout. Byť se nám zdá, že už je všemu konec, právě teď to začíná. Tak jako já se začínám pomalu rozehřívat při objednávání všeho, co bude potřeba na oslavách. I tma tmoucí se dostává do každičké skulinky našeho života. Za tmy vstávám, za tmy přicházím domů. Za tmy se raduji, za tmy uklízím a za tmy si kladu otázku, jak tohle všechno zvládnu... Zvládnu, nic jiného mi totiž nezbývá a až se zase rozední, bude sluníčko svítit a hřát.
S tím co se má, jsem to pořád já!
