Odpočinková

Sobota je tady a jediným dnešním úkolem je dočíst knihu. Odpočinek po celotýdenním shonu se bude hodit. Příští týden nebude v tomto ohledu lepší a tak je jen nasnadě, že dnešek bude věnován odpočinku. Pomalejší tempo při vstávání, u snídaně jen tak líně převalovat sousta a v pohodě si vychutnat svůj ranní šálek kávy. Vyzkoušet počasí a posezení na zahradě. Líně se přesunout do kuchyně a dát vařit sobotní oběd. Pak si sednout do pohodlného křesla, obložit se chlupatými kamarády, krásnou knihou a vyrazit do děje příběhů, které mě tam čekají. Kouzelná představa i realita, kterou mám dnes v plánu. Nebudu spěchat, nebudu se zlobit, budu se smát a v pohodě prožiji den. Nenechám se zviklat do žádných bláznivin, ani k neuváženým krokům. Těch bylo v průběhu týdne dost, tak proč si neodpočinout?

V klidu buď, v pohodě pobuď!

Mravoučná

V moderním světě jsou hodnoty odvozovány od materiálních věcí, kterými se obklopujeme. Naše hodnota není spojena s tím, co umíme a známe, ale stojí na módních vychytávkách a nejnovějších technologiích, které používáme. Ztrácíme kontakt se sebou samým a hledáme spojitost s tím, čím bychom měli být. Tváříme se spokojeně jen tehdy, když máme a jsme někým. Přemýšlíme maximálně nad tím, co kdo řekl a neřešíme, co my sami říkáme. Díky tomu podléháme riziku ztráty citlivosti a morálních hodnot. Nevíme, čím se trápí naši blízcí, ale přemýšlíme nad tím, co kdo řekl v médiích. Každodenní život je nátlakem mediálních válek, necitlivosti, neschopnosti a neskutečné arogance moci. Jsme součástí světa, kde etický pohled na problémy je jen v nahodilosti. Mravní slepota je běžnou praxí a jen málokdo vstupuje do řešení každodenních problémů s vnitřním morálním přesvědčením, že morálka je podstatná pro život. Je to problém, který implikuje další problémy. Pokud ovšem nepochopíme, že bez morálky nejsou dobrá řešení, nejsme schopni cokliv dalšího vyřešit. Nebuďme lhostejní, jednejme s mravním étosem a buďme lepšími lidmi. Jen tak budeme žít v pravdě a správném pochopení sebe i světa kolem...

Morálka není zahálka!

Kouzlící

Bát se a milovat,

žít a stále se strachovat.

Nestát a lelkovat,

prací se nervovat.

Psát si a předčítat,

každému slovo dát.

Jednat a závodit,

sám sebou vždycky být.

Brát si a notovat,

své děti milovat!

 

Nejíst a litovat,

nervy si uchovat.

 

Zkoušet a hodnotit,

neztratit pověstný klid...

 

Učit a zvykat si,

nemastit si kapsy.

 

Dumat a rozjímat,

řešení předjímat.

Život je zábava,

život je představa,

život je kouzlo krás,

život je stále v nás!

Živote kouzelný, rozsviťte lucerny...

Spásná

Jak rádi bychom se vrátili do dětství. Teď, kdy jsme v rozmachu naší dospělosti toužíme po klidu, jednoduchosti, jednoznačnosti a samozřejmosti toho, co bylo součástí našeho dětství. Kdy květiny voněly, háje se zelenaly, psi štěkali na každém rohu a lidé se poctivě zdravili. Kdy jsme většinou měli méně hmotného, o to víc láskyplného. Kdy máma s tátou dokázali odpovědět na každou otázku a svět měl svůj pevný řád. Kdy spontánnost byla milým doplňkem našeho života a povinnosti se plnily tak, jak postupně přicházely. Kdy se pevně oddělovalo to, co je doma a co v práci. Kdy stačilo láskyplné obětí milovaného dospěláka a všechny starosti se rozplynuly. To byl svět ještě v pořádku a točil se kolem nás. Dneska se točíme tak, jak se píská, honíme každou minutu a stíháme nedostižitelné. Vzpomínky na kouzlo dětství nás neopouští a hřejí u srdce. Ono vnitřní dítě je stále v nás, jen jej občas musíme probudit...

Ó dětství v nás, občas nás spas!

Sešitová

Tak tohle je opravdová zkouška trpělivosti a odvahy. Přestože se dalo čekat, že první týdny budou šílené, ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle může být realita. Byla jsem připravená na cokoliv, ale na davy výuky chtivých studentů rozhodně ne. Člověk by si řekl, že jsme se poučili a umíme predikovat, jak to v našich učebnách bude vypadat. Jak se zdá, opak je pravdou. Znovu a opět narážíme na skutečně neskutečné situace, kdy máme místo pouze pro malou skupinu studentů, ale fyzicky jich je přítomno mnohem více. Jak může člověk v takovém davu vůbec fungovat, natožpak učit? Nic příjemného pro obě zúčastněné strany. Je to jako sedět na dvou židlích jedním pozadím. Nepříjemné, nekomfortní a náročné. Takto si to nepřeje ani jedna ze stran a tak to budeme muset řešit...

Budeme to řešit, vezmi si sešit!

Elitní

Chodit po světě s otevřenou hlavou a nasávat odrazy z našeho okolí. Občas bloudíme sami světem a hledáme odpovědi na otázky, které nás trápí. Vidíme hvězdy nad hlavou a přemýšlíme, jak se k nim co nejrychleji dostat. Díváme se na přírodní krásy, touláme se krajinou a přemýšlíme, co kdyby to bylo takhle? A mohlo by být? Dokázal by to svět, příroda, Bůh zařídit? Přimlouváme se za svět, ve kterém by šly skutečnosti tak, jak bychom chtěli, přestože víme, že ovlivnit nemůžeme nic i všechno. Jsme připraveni komunikovat a reprodukovat zprávy, jež byly vyslány. Dostáváme informace a míváme pocit, že nemají význam. Až pohledem zpět zjistíme, že jsme byli ovlivněni mnohým i mnohými. Všechno bylo použito a nic nezůstalo ležet ladem...

Vyjdi ze své ulity, dostaň se do elity!

Zamotaná

Občas hledáme, někdy nacházíme. Většinou jdeme s otázkou, jak všechno zvládnout a neztratit tvář. Člověk je prazvláštní tvor. Myslí, přemítá a pak jedná tak, jakoby nikdy nemyslel a mozek mu uletěl do teplých krajin. Čím víc přemýšlí, tím více zmatený si připadá. Čím déle se snaží dospět k nějakému výsledku, tím rychleji bezhlavě koná. Paradoxy života na každém kroku potkáváme a pozýváme je dál. Máme potřebu vymyslet způsob, jak na věc a zapomínáme, že už to někdo vymyslel. Soužíme se starostmi, které z pohledu fungování světa nemají pražádný význam. My ovšem toužíme dostat odpověď. Tady a teď, na všechny starosti a strasti, které nás potkávájí. A čím více přemýšlíme, tím častěji docházíme k tolik omýlané pravdě. Vím, že nic nevím... A možná ani nevím, že něco vím...

Motám, pletu, navíjím, sama sebe přebíjím!