Slabší

Stydlíni a introverti to mají v dnešní světě obtížné. Společnost se řítí kupředu a nedává šanci rozvíjet to, co bychom měli. Klade vysoké nároky na každého a ponouká nás rozvíjet silné stránky naší osobnosti. Já jsem však přesvědčena, že si musím také plně uvědomovat své slabé stránky, abych na nich mohla pracovat. Ty jsou totiž mojí nejdůležitější součástí a když je budu opomíjet, stane se ze mě sice úžasný specialista na komunikaci, ale v životě budu ignorant. Budu k lidem přistupovat pouze ze svého pohledu a nebudu chtít slyšet jiný názor. Jen ten můj bude správný, jedinečný a unikátní. Protože společnost chce silné lidi, slabší sice vezme v potaz, ale... A já říkám, podejme ruku slabším, naučme je pracovat s tím, co mají a oni rozkvetou do podoby, o které se nám ani nezdá. A to by přeci měl být náš cíl, učitelů, lektorů, školitelů. Je to těžká cesta, ale vyplatí se!

Slabším pomáhej, dobrou vůli měj...

Vílí

Nejsem žádný lumen a přesto vím, že některé věci je nutné znát. Mít všeobecný přehled se dnes tolik nenosí a latiníci už také pomalu vymírají. I tak jsem přesvědčena, že by člověk měl v krátkosti umět vysvětlit podstatu základních principů, které svět dělají světem. Jen tak totiž dokáže pochopit své místo na tomto světě a je schopen pracovat i fungovat tak, jak je to pro něj i pro společnost nejlepší. Také skutečnost, která se dneska nenosí, ale přeci jen nežijeme ve světě bez lidí, ale jsme součástí většího celku. Měli bychom tak umět chápat jeho souvislosti, umět se zařadit a uplatnit sebe sama, ale i něco vyššího, co nás přesahuje a co nám dodává chuť jít dál. Ať už je to čtení, úklid, zahrádka či studium. Každý přeci umíme říct, co je pro nás samotné důležité a v čem je naše síla. 

Kde je síla, tam je i víla...

Světlonosná

Sluníčko se dnes rozhodlo zpříjemnit nám den. Od rána se snaží prosvětlit každý koutek našeho dne a nenechává nic náhodě. Prozařuje, osvětluje a září s plnou intenzitou. My se vystavujeme slunečním paprskům a odhazujeme horní slupky, aby se teplo dostalo až k nám. Na sluníčku je krásně, kouzelně a vitalita tak proudí přímo do našeho srdce. Pracovní povinnosti zvládneme celkem rychle a nastartujeme své radostné odpoledne. Plné klidu a času stráveného nad knihou i rozjímaním. Tak sluníčko sviť, at je nám stále tak dobře, jako dnes...

Světlo venku, světlo uvnitř!

Nastavená

Ráda si povídám s lidmi, které mám ráda. Ještě raději však mlčím a svým mlčením poznávám svět i lidičky v něm. Někdy mám potřebu se vyjádřit, nezamlčet svůj pohled na věc a zjistit, jak to mají ostatní. V takových případech tak vždycky zjistím, že milovat lidi a být s nimi v souladu, je velmi složitý úkol, který jsme si dali. Vím, že nelze vyjít s každým, porozumět všemu a chápat cokoliv je před nás postaveno. Umět se přizpůsobit, vnímat, co druhý říká a naslouchat jeho slovům, by ovšem mělo být součástí našeho života. Nelze upřednostňovat pouze svůj pohled, své názory a myšlenky, aniž bychom se snažili uchopit slova druhých. I ta mají svou váhu, měla by být brána na zřetel a měli bychom s nimi počítat. Jen tak totiž dokážeme pochopit i sami sebe, v různých podmínkách a s různým nastavením...

Vnímej lidi, poslouchej, co vidí!

Snící

Netuším, nevnímám,

očima uhýbám.

Všechno se onačí,

každý je jinačí.

Nejsem tu jediná,

kdo špatně usíná.

Zatím se potěším,

problémy vyřeším.

Na chvíli usednu,

do křesla dosednu.

Sladkost si dopřeji,

tělo své zahřeji.

Duše se podívá,

kde nikdo nebývá.

 

Já si pak oddechnu,

tělo své poslechnu.

 

Oddych je potřeba,

jako mě chleba.

 

Zítra je také den, dnesk už je velký sen...

Srdeční

Jsou chvíle, kdy váháme, zda vyslovit slova, která máme na jazyku. Známe také chvíle, kdy ani moc nepřemýšlíme a rovnou sdělujeme. Mluvíme jeden na druhého, sdělujeme si základní věci a pravdy zůstávají skryté. Mluvíme k sobě samým, vedeme dlouhý dialog se svým nitrem a očekáváme, jaká bude odpověď. Komunikujeme, hovoříme, přemýšlíme a sdílíme obrovský proud informací, která se nám prolínají do skutečných sdělení. Necháváme na sebe působit harmonii srdce, které posiluje a dodává potřebnou jistotu pro celé tělo. Jen společná cesta srdce a rozumu je cestou radosti, štěstí a lidské spokojenosti. Tak si ji užívejme a svěřme své srdce rozumu a rozum srdci...

Z rozumu zrozena, srdcem podpořena!

Políbená

Pusinku na líčko,

má milá mamičko.

Pusinku ti dám,

ať rozkveteš i nám.

Neuschne, neztratí,

životi navrátí,

elán si načerpá,

i když je stále svá.

Dnes je to v pohodě,

stíháme v závodě,

nohy se rozběhnou,

kopec si vyběhnou.

Doma pak v poklidu,

dají se do úklidu,

prádlo hned usuší,

sluníčkem to vyřeší.

A tak se svátečně,

krásně i bezděčně,

dokoulí k večeru,

všechno je postaru.

 

Byť jsi byl políben,

čeká tě tvoje zem,

čeká tě poslání,

kampak to uhání?

 

Někam kde nejsi sám a kde je dobře nám!