Šlápotová

Občas je dobré se pořádně vyspat. Den pak vypadá růžověji a úkoly v něm snesitelnější, než tomu bylo předchozí večer. Oni ti naši předci vlastně věděli, proč se drží pořekadla, že ráno je moudřejší večera. Když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, jak silná je to myšlenka. Místo abychom se na sklonku dne honili za dokončením úkolů a ve stresu dělali důležitá rozhodnutí. Je mnohem lepší nechat problém ještě chviličku vybublat a pak s čistou hlavou a dobrým nápadem jej vyřešit. V pozdních hodinách už z principu věci má člověk za sebou poměrně dlouhý den, kdy řešil větší i menší úkoly a i když se jedná o pouhou drobnost, může to mít zatěžující důsledky. Proto je určitě fajn, nechat ještě chviličku věci věcmi, zachumlat se do pelíšku, a to s vědomím, že zítra se všechno zase dostane do správných kolejí...

Jdi jen tam, kde nejsi sám!

Slušivá

Dneska už nic neřeším,

dneska už nic netuším.

 

Zítra začnu nanovo,

bude hnedle hotovo. 

S víkendem a pohodou,

nebudu stále na nohou.

Budu spát

a budu jíst,

budu jenom

stále číst.

Nic mě přeci nerozhodí,

i když věci se přihodí.

Já jsem v klidu, v pohodě,

nic nenechám náhodě!

Takže pa a pusinku,

přijdu až za chvilinku...

S klidem v duši, všechno sluší!

Protivníková

Jsem oponent nebo odpůrce? A kdo je vlastně oponent a kdo odpůrce? Je každý člověk, který hájí jen své blaho a zasazuje se pouze o své osobní blaho oponent, nebo odpůrce. Já osobně si myslím, že člověk, který vidí za vším, co dělá a co rozhoduje jen sám sebe. Staví se proti všemu a všem, nechce slyšet názor protivníků nebo i soukmenovců, je odpůrce. Odporuje, nehledá prosazení něčeho obecně přijímaného, ale staví sebe a své vnitřní přesvědčení do pozice toho nejlepšího pro všechny. Nebude s ničím souhlasit a rozhodně nebude hledat obecnou shodu. Naproti tomu člověk, který se snaží konstruktivně poukazovat na možné nedostatky a hledat společné řešení, toho bych označila za oponenta. Nejen že vidí, co není dobře, ale i konstruktivně ukazuje, jak by bylo možné změnit, aby věci byly lepší. A zároveň vidí a pozdvihuje i to, co je dobré, co může být použito a snaží se najít shodu se sebou samým, ale i svými blízkými i oponenty. A ostatní? Tak to jsou jen šťourové, hnidopiši a tlučhubové, kteří přesně ví, co by se dělat mělo a jak, ale nikdy s ničím nakonec nebudou souhlasit...

Své zájmy chraň, blbců se straň!

Vytušená

Někdy dostávám tak zvláštní dotazy, že si v první chvíli říkám, zda snad nejsem v hledáčku módní policie, či nekandiduji na prezidenta. Pak se zastavím a zjistím, že jsem to stále já, kterou znám, potkávám ráno, večer i během dne v kuchyni i koupelně. Já, se svými skoro padesáti lety na zadech, výškou někde kolem mraků a váhou malého slona. Já, která se měním, ale jsem to pořád já. Tak proč ty otázky, kdo jsem a jaké mám cíle. Vždyť jsem v pracovním procesu stále se stejnými lidmi, tak proč se mě tak hloupě ptají? Copak to není už dvacet let, co pracuji v tom stejném kolektivu? Copak lidičkové, které potkávám neví, kdo jsem? Tohle mě opravdu zaráží, ale zřejmě by nemělo. Tak lidičky nazdar, jdu se zkoumat a zjistit, zda vlastně jsem tím, kým jsem a tou, za kterou se cítím!

Vytušit, nerušit...

Driftovací

Čas nám běží, všechno kolem se proměňuje. Některé věci zůstávají zcela stejné a jiné zase podléhají změnám. Ať už se domníváme, nebo si myslíme, všechno se pohybuje odněkud někam. I když právě teď stojíme na určitém místě a máme pocit, že nikam se nic neposunuje. I my se měníme a s námi naše okolí. Jen drobný závan větru způsobí, že už člověk není učesaný tak, jako ještě před několika minutami. Události pobíhají a probíhají, aniž bychom my museli být nutně jejich součástí. A tak vlastně všichni někam spějeme, směřujeme a jdeme, aniž se nepohneme. Je to náš osud, který jsme si vybrali a který je s námi spojen. Narodit se, žít, růst, dospívat, stárnout a stále někam směřovat...

Driftuji a vím, že někam jdu, i když spím!

Ženskost

Když jsi žena, většinou slyšíváš, že tohle nemůžeš. Toto se pro ženu nehodí, tamto není vhodné pro mladou dívku a další zase říká, že bychom se měly držet vaření či rození a výchově dětí. A přitom je nad slunce jasné, že žena je nejen krásné a kouzelné stvoření, na které rádo pohlédne mužské oko. Ale je v ní také skryta jemnost a síla. Sám ženský princip a ženskost je zásadním principem fungování světa. Nejenže rodíme děti, jsme přístavy bezpečí a klidu pro naše nejbližší, ale umíme i mnohé z toho, co zvládnou muží. Dokážeme se postavit k pracovnímu stolu a vymodelovat sochu, umíme opravit auto či zvládneme dlouhou a časově náročnou operaci. To jediné, s čím možná máme problém, je sebedůvěra a důvěra v tyto naše schopnosti. Proto zkusme si začít věřit a věřme, že síla se vyplatí...

Silnou buď, vypni hruď!

Novoroční

A zase tu máme další rok. Dvojka se nám překulila ve trojku, jásot přehlušily petardy a my jsme přivítali další společný rok. V tichosti a rozjímání přemýšlíme nad tím, co nám asi přinese a jaké změny v našem životě nastanou. Některé skutečnosti se dají odhadnou, něco však zůstává skryto. S přibývajícím věkem a změnami v myšlení si stále více uvědomuji, že to nejdůležitější není někde daleko, ale je přímo vedle mě. Proto si přeji, aby letošní rok byl rokem objevů, společného toulání, radosti, spokojenosti a zdraví. O ostatní se postráme, jen v něčem budeme rádi, když nám osud pomůže. Předem děkujeme a těšíme se na další oble kulatý a kulatě smějící se rok!

Nový rok, o slepičí hop...