Intuitivní

Náhled do problematiky a náhlé pochopení situace a věcí kolem nás. Rychlé rozhodnutí, kterého jsme nedosáhli pomocí našeho vědomého uvažování a logiky. Tomu se říká intuice, která nám jednoduše poskytuje pocit, že je nám jasné, jak řešit konkrétní situaci či jaké rozhodnutí je to přesně správné. Je založena na vnitřním propojení naší mysli, duše a těla. Kdy víme, že musíme něco udělat, ale nevíme proč. Intuice se rozvíjí spolu s každým z nás, je nám dána od narození a pomáhí nám se rozhodnout rychleji, než si umíme vysvětli. Nejedná se o žádné čáry, kouzla či magii, ale intuice je lidská schopnost podvědomí varovat nás a nasměrovat, aniž bychom plně rozuměli všem detailům právě probíraného problému. Někdy stačí se jen zastavit, v plném soustředění se ponořit do vnitřního já a poslouchat. Naše vnitřní vedení nám poskytuje odpovědi a na nás samotných je, zda se podle nich budeme řídit. Stačí se jen bez větších obav spolehnout sám na sebe, protože všechno, co člověk potřebuje, už má v sobě vepsáno...

Zevnitř ven - intuice není sen!

Sdělovací

Pořádný kus masa, velké hranolky, hromada zeleniny. Už to vidíte taky? Nebo dáte raději přednost něčemu více dietnímu? Ať už je to tak, nebo jinak, při neděli je potřeba se pořádně nadlábnout. Kdopak ví, co nás čeká v týdnu a kolik času budeme mít na to strávit jej se svými blízkými u něčeho dobrého. Snad proto byly stvořeny neděle a nedělní obědy, kdy se celá rodina sejde u jednoho stolu. Povídá si všem možném a maminky mají připraveno něco dobrého k snědku. Lidičkové všech věkových kategorií a různého naladění spolu stráví příjemné chvíle u krásně prostřeného stolu. Posdílejí své zážitky, radosti i starosti a pak se opět rozprchnou ke svým povinnostem. Čas společně strávený nad dobrým jídlem je pak důležitou vzpruhou, která pomáhá, chápe, laskavě vnímá i pozoruje. Snad proto tolik nezáleží na jídle samotném, ale čase, který je jen náš...

Sdílej, mluv a poslouchej, k tomu dobrou baštu měj!

Nechybící

Také mistr tesař se někdy může utnout a místo krásného stolu vyrobí kajak. Stává se to, protože jsme lidé a chybujeme. Pokud bychom byli stroji, byli bychom naprogramováni na vytváření věcí bez sebemenších chyb. Jaké by to bylo ovšem fádní! Všechno a všichni bychom byli stejní. Všechno by vypadalo stejně a všichni by dělali věci stejně. A přitom je tolik krásy právě v chybách, které člověk udělá, aniž by ublížily druhému. Bez chyb a jisté lenivosti lidstva bychom dosud neznali penicilín, neobjevili bychom fotografie a neznali bychom mnohé další lidské výtvory. Jsem ráda, že vyrábím a tvořím, že dělám jedinečné originály, byť namalovaný pejsek je spíše jitrnicí a tuleň žirafou! No a co, já je tak vidím...

Oceňuj chyby, které nechybí!

Nebeská

Často přemýšlím nad tím, co vlastně předáváme našim dětem. Od útlého dětství jsme my dospělí jejich vzory, průvodci po tomto neznámém světě. Tvůrci jejich poznání, které bývá postupně obrušováno ve společnosti ostatních dětí. Učíme své ratolesti být dobrými lidmi, spolehlivými kamarády a pohodovými dětičkami, bez strachů a bolestí. V určitém věku je vypustíme a najednou je to tady. Z veselého a úžasně se rozvíjejícího se tvora je tu klubíčko strachu a neskutečné bezradnosti. Stalo se to, co se muselo stát, dítě bylo srovnáno a samo srovnává. Byť slyší, že je tu samo za sebe a nemusí ses srovnávat se svým okolím, bohužel bez srovnávání se s ostatními nepřežije. A já se ptám, co je vlastně ono srovnávání? Není to jen naše dospělácké cosi, co jsme si zvykli používat, abychom se cítili dobře? Není to jen neskutečně krutý zloděj skutečných radostí? Ano, jsme tvory společenskými a spolupráce i život ve společenství nám pomáhá přežít, Zároveň nám však ukazuje, jak podstatnou roli zde hraje právě individualita a reálnost života každého z nás. Dnes jsme reální, ale mnohdy jen virtuálně dostupní, v kontaktu, ale bez hlubšího sociálního rozměru - být přítomen, být, sdílet. Zkusme sebe i naše děti naučit tomu nejpodstatnějšímu, nepoměřovat se s digitálním prostředím, kde většina není sama sebou. Podporujme osobní sociální kontakty, které povedou k reálným kvalitám a srovnávejme jen to, čím jsme my sami!

Berme ohled na sebe, dívejme se do nebe...

Koncentrovaná

Buď tady a teď. Nechej běžet všechno, co se kolem míhá a soustřeď se jen na přítomný okamžik. Tvoje plné soustředění na přítomnost je největším darem, který si můžeš dát. Přestože život kolem pádí a my nestihneme vše, co bychom si přáli, koncentrace pozornosti k právě probíhajícímu dění, je nesmírně důležité. Dnešní den, právě probíhající hodina, svítící slunce nad hlavou, bručící dav kolem je tím jediným, na čem záleží. Pokud se podaří ukotvit své myšlení, jednání i konání do přítomnosti, dáváme si dárek největší. Všímáme si totiž detailů a vychutnáváme si vše, co je s detailem spojeno. Snad právě proto je fajn být, být tady a být teď...

Na svět se usmívej, svou bytostí si nej!

Zavděčená

Žij, jak chceš a můžeš! Důležité pravidlo, které by se měly naučit všechny děti už v poměrně raném věku. Pravidla jsou důležitá, ale i my sami k nim musíme mít co říct. Pokud žijeme ve světě, kde pravidla a očekávání druhých lidí nás samotné omezují, není to správné. Pokud nemáme čas na svá vlastní pravidla a očekávání, dostáváme se do koloběhu závistostí. Jistě je ve světě mnoho takových lidí, kteří čekají, že se budeš řídit podle nich a že budeš zpívat v rytmu falešného či nudného tónu. Životní bezpečí je jistě spojeno s faktem, kdy nevybočuješ z řady a jako vlídná ovce jdeš tam, kam jde dav. Jenže každý z nás má přeci v sobě tolik nádherného rytmu a hudby, které je potřeba sdílet. Máme nadání pro věci, které je nutné předávat dál! Snad proto by nemělo být naší snahou zapadnout či čekat na souhlas někoho mimo nás. Pokud se oprostíme od potřeby zavděčit se druhým a všem kolem nás, získáme svou velikost. A v tom je přeci krása naší individuality v okolním světě!

Mám tě ráda světě, přesto pojedu na raketě...

Krátká

Kolik věcí dneska máš?

Copak všechno uděláš?

Ještě nevím,

ještě váhám,

docela to tady

dávám.

Zítra bude volný den,

bez povinností,

bez kachen.

Dneska trošku zaberu,

snad to všechno 

poberu.

Zítra se zas budem mít,

zítra budem spolu

žít...

Užívat si života, to je pěkná robota!