Blížící

Dopřej si pocit štěstí a svobody. Nečekej na chvíli, až bude čas. Až dořešíš problémy v práci. Až dokončíš dnešní oběd. Až uklidíš a nachystáš všechno na další den. Až zpracuješ dlouhý seznam úkolů. Štěstí je stále přítomno. Je v tomto okamžiku prozření, kdy píšeš a jsi spojená se svým já. Je v klidné atmosféře ranního rituálu vstávání. Je v praskajícím dřevě v kamnech. Je v dechu těch, kteří ještě sní svůj sen. Vezmi své štěstí do dlaně a rozleť se za svobodou dnešního dne i dnů příštích. Co bude dál, to přijde a málá či velká chvíle nezkaženého štěstí bude uzavřena v tobě. V čisté duši, která dává sílu zvládnout ostatní. Štěstí je našim rozhodnutím a svoboda v naší mysli. Stačí se jen dobře cítit, být a vnímat a ostatní přijde... V zářícím slunci, mrazivém ránu a ochotě vstávat.

Přání a svoboda, duše a pohoda!

Jetotvá

Když se v životě pro něco rozhodneme, máme proto své důvody. Navenek zřejmé, či zcela skryté našemu okolí. Ovšem důvody, ke kterým jsme dospěli, dozráli a mnohdy také težce vnitřně bojovali. Často čelíme nepochopení ze stran nejbližších a někdy nevíme, zda nám bude naše volba odpuštěna. My ovšem musíme vyběhnout na svou trať života. Musíme být matkami, či singles. Musíme se podřizovat či volně jdeme zatím, co je nám libo. Vybíháme na vrcholky hor, přivazujeme se ke sporákům, nosíme děti na zádech, vědecky bádáme a jsme své. Je to naše volba, náš život, se všemi následky a příležitostmi. Nikdo jiný, než my jej žít nemůžeme, a proto si tolik střežíme svá rozhodnutí, která stojí za to! Ať sám či s velkou rodinou. Ať minutku, nebo s hodinou, žij tak, jak se má...

Je to tvé, tak se snaž!

Vytrvalá

Lidská hloupost nezná mezí. S časem roste a nabírá na síle. Poháněna honbou za lepším snímkem, vhodnějším oblečením, hezčí vizáží či inteligentnější hláškou, její moc v lidské společnosti sílí. Bláznovstí a šaškárny nejsou neobvyklé, ale blbost a hloupé názory vždy překvapí. Sice se jako společnost vyvíjíme, máme řadu zajímavých možností, dosud jsme nevynalezli nic, proti hlouposti a tuposti. Ano, říká se, že kde nic není, ani smrt nebere, ale vydržte na jednom místě s člověkem, který se tváří inteligentně a pronáší rádoby moudré myšlenky! To se pak život stává peklem na zemi a očistcem v lidské podobě. Nemáme-li možnost bránit, ustupujeme a blbec vítězí. S počtem nabytých vítězství jeho chuť roste. A ani se nenadějete, blbec stojí nad námi, řídí náš život, k ještě větší propasti. Jak to dopadne, netušíme. Bráníme se a někdy vyhrajeme. Chce to ale pevné nervy a moře pochopení, protože je to mnohdy běh na dlouho trať. A zde vyhrávají nejen ti, co ví, ale i ti, co vytrvají!

Vytrvej, Pán Bůh dej...

Náhradová

Jaké jsou naše pocity? Co prochází hlavou? A nad čím je člověk schopen uvažovat? Včera zcela jasno a dnes temnota zaplňuje hlavu. Jak mohou být dva dny, stojící vedle sebe, tak rozdílné! Kolik možností se skrývá pod jediným slovem? Tolik, že je neumíme spočítat. Už při samotném pomyšlení nás bolí prsty a ruce neumějí unést jejich tíhu. Sice si uvědomujeme zřetelnost věcí zdejších, jen ty, které nejsou vidět, nás trápí mnohými strázněmi. Bojujeme své boje, vítězíme i prohráváme, běžíme a skomíráme, ale jen někdy skutečně víme. Chápeme, co chápeme. Víme, co víme. Poznáváme nepoznané a bereme nepřeberné. I v tom je kus jisté moudrosti, která není dána, ale musí být vnímána. Nepřijde jen tak, jakoby mimochodem. Pokud se ale snažíme, jsme schopni ji zachytit. Proto se snažme, aby naše chytání bylo úspěšné. Aby dny plynuly tak, jak mají a nic nenarušovalo běh našich myšlenek. Jen tak se dočkáme toho, co skutečně očekáváme!

Čekej a bude ti dáno, utíkej a bude ti přáno...

Trucovací

V životě se vždycky objeví něco, v čem se můžeme zlepšovat. Vyjeví se oblast, kterou nějak známe, chápeme a vnímáme. Při bližším ohledání pak zjistíme, že bychom jí mohli rozumět více, proniknout do tajů, které jsou uvnitř skryty. Zabývat se tím, co je schováno pod povrchem a vyzkoušet i další možnosti, které nabízí. Stále máme tendenci se zlepšovat, zdokonalovat a lépe chápat. A to nejen naše vlastní postavení tady a teď, ale také vnímat souvislosti, které jsou i nejsou zřejmé. Zřetelně se pohybujeme a zlepšujeme sebedůvěru, sebelásku. Vylepšujeme znalosti cizích jazyků, ohebnost těla a nezapomínáme přitom na skladnost naší duše. Každý moment, který prožijeme nás obohatí, zaryje se do vrypů poznání. Jen některý však toužíme poznat blíž. Toužíme na něm pracovat, jej zlepšovat, více chápat a uchopit pro další běh vlastního života. Ať je to cokoliv, neustrňme v tom, co máme a co chápeme. Běžme stále dál, pracujme na sobě i okolí. Svět tak bude lepším místem nejen pro nás samotné, ale i pro ostatní...

Věř a pracuj, nikdy netrucuj!

Mívavá

Máš u sebe něco, co jsi dostala darem? Nosíš stále při sobě něco, co Ti dělá radost a spojuje Tě s někým, koho máš moc ráda? Odpovědi nás mohou napadat hned. Snad dokážeme vyjmenovat několik důležitých věcí, kterými jsme byli obdarováni a jež nosíme stále s sebou. Někdy můžeme váhat, jakou odpověď zvolit. Každý máme nárok na to, vážit svá slova a hledat správnou cestu k sobě i těm, kteří nám dárky dávají. Uvědomujeme si, co je dar, co dárek, čeho si vážit a proč. Zamýšlíme se nad podstatou darů, které dostáváme a věnujeme myšleku podstatě, hodnotě i kráse daru. Pro mnohé z nás je však mnohem důležitější než samotný dárek, proces jeho obstarání a vymýšlení. Někdy to dá docela práci, jindy víme naprosto přesně, co komu udělá radost. Některý člověk je neprůhledný a zvolit správný dárek není vůbec jednoduché. Jindy však už při vyslovení jména víme, co bude tím nejslepších dárkem. I já to tak mám, vždycky přesně vím, čím udělat radost mým milovaným. Váhám u těch, které mám ráda, ale ani po letech netuším, co se jim skrývá v hlavě. No a pak jsou takoví, které obdarovávám formálně. I ty mám ráda, ale nenašla jsem k nim zatím žádný vztah. Pro mě totiž dárek sám o sobě znamená vztah mezi dávajícím a obdarováváným. Oba k sobě něco cítí, nějak se k sobě mají a něco si o sobě myslí. A v tom je právě ta krása dárků, darů a dárečků...

Dávám, dáváš, dáváme, svou podstatu míváme!

Směrovková

Čekají na nás, číhají všude kam se podíváš. Neutečeš před nimi a stále jsou v tvé hlavě. Úkoly a zase jen úkoly se vrší na jednom stole. Čekáš, kdy tohle mlýnské kolo konečně zastaví. Přemýšlíš nad tím, kdy se přestane točit a zůstane na chviličku stát. Někdy uvažuješ, jak bys sám mohl přispět k tomu, aby věci ubíhaly, a zároveň nepřibývaly tak, jak se to děje. Ukazuješ všemu záda, mizíš pryč. Přes mlhu pronikáš do úplně jiného světa, kde nic není problém a všechno je tak krásné. Provázky mlhy se táhnou přes prosvětlený les. Spadané listí suše šustí pod nohama a ty jen jdeš. Ruku v ruce s tím, koho máš ráda. Tam, kde jsou tvé milované skály, les a čisté povětří. Nic není nutné, jen jít, stoupat výš a dosáhnout slunečného vrcholu. Odtud pak sledovat zářivý západ slunce, plný jasu a klidného vnitřního rozpoložení. I když víš, že návrat je nutný, nespěcháš, užíváš si okamžiku a věříš, že přesně tohle je lék na rozbolavělé tělo i duši. Zítra zas může přijít pohroma, dnešek však zůstává pouze náš. Můj a Tvůj...

Láska s věkem posiluje a učí se dívat stejným směrem!