Měsíční

Skládáme básně a písně na oslavu života. Bereme do rukou svůj osud a zkoušíme se postavit osudu, pokud nám nedává na vybranou. Bojujeme za sebe i své blízké, abychom měli stejnou šanci na skutečný a plnohodnotný život. Někdy ztrácíme odvahu k činům, jindy se nerozmýšlíme a jednoduše fungujeme. Je to náš život, naše volba i naše poznání světa, které si postupně osvojujeme, abychom se na koci měli za čím ohlédnout. A přitom všem přemýšlíme, co je důležité, podstatné, hodnotné a určující. Každý máme svou odpověď i recept na štěstí. Přesto máme všichni jedno společné, a tím je láska. Neboť jen tam, kde sídlí a je všudypřítomná, tam se daří vztahům, radosti, štěstí, vyrovnanosti, porozumění a soucitu. A stopy lásky budou tím jediným, co po nás zůstane, až jednou odejmeme. Budou hlubokým otiskem v srdích a duších těch, jež jsme milovali a kteří milovali nás...

Miluj, miluj stále víc, i když se nedostaneš na Měsíc!

Spojitá

Náš život je labyrintem, kterým někdy procházíme odhodlaně a s vysokým nasazením, jindy netušíme, kudy vede naše cesta. Většinou se necháváme řídit vědomím, že nejsme na světě sami a máme v dosahu ty, kterým na nás záleží a kteří nás milují. Jsou to právě oni, kdo nás milují za každé situace a nepouštějí naši ruku ani v těch nejtěžších chvílích. Jejich hodnotu a skutečnost si uvědomujeme v okamžicích, kdy se propadáme do temnoty, do beznaděje a netušíme, zda námi zvolený směr je tím správným. Ti, které sami milujeme a kteří milují nás, nám dokáží ukázet pravou cestu bludištěm až k východu, až na samý konec, kde opět panuje jasný den a klidné povětří. A právě ono vědomí blízkosti a blízké osoby, které prožíváme díky námi miluvaným, nám pomáhá přenést se přes mnohé těžké chvíle a nezdary. Důvěřujme, pečujme a udržujme naše vztahy s milovanými, neboť to je základem plnohodnotného života se vším dobrým i zlým. Díky lidem a našim vztahům s nimi totiž žijeme, rosteme, pracujeme a uskutečňujeme své vlastní sny!

Sni svůj sen, k sobě mě prosím vem...

Pojímaná

Roztáhnout ruce a nechat na sebe působit vesmírnou energii. Pokusit se nevnímat negativní prvky a nasávat jen to, co je pozitivního. Umět regulovat situace a nezabředávat do malicherností. S láskou a odhodlaností se naplno věnovat všemu, co přináší radost. Nepodléhat pesimismu ve složitých chvílích, ba právě naopak, pokusit se o poučení. Přání, která máme a se kterými vstupujeme do nejednoho lidského dne. Přesto se nám je velmi málo daří uskutečnit. Ne proto, že bychom nevěděli jak, či nechtěli čelit drobným i větším nástrahám. Je prostě velmi těžké a neskutečně náročné být vždy pozitivní, dobře naladěný, vyrovnaný a s očekáváním toho, co přijde. S vědomím, že ono to přijde a nemusí to být zrovna příjemné. I tak se snažíme, pracujeme, bojujeme a kráčíme vpřed, abychom nakonec dostáli svého místa ve svých životech. Přijímáme, co přijmout musíme a pracujeme s tím, co máme. K ostatními se pomalinku dopracováváme a věříme, že i my jednou dosáhneme svého vrcholu, který je zatím někde tam v dálce...

Dálavy, sladké dálavy, zatím to nejd do hlavy!

Výtěžková

Co tě nezabije, to tě posílí. Co tě nenabíjí, to tě ubíjí. Co světu dáváš, to ti svět vrací. Co máš, to jsi schopen dát. To je jen několik moudrých vět, které si neseme ve svých hlavičkách a o nichž přemýšlíme vždy, když se potýkáme s našimi problémy. Jak ovšem projít veškerým životem a dojít k životním výhrám? Existuje způsob, který můžeme použít za všech okolností a pro každou příležitost? Mnohé chytré hlavy nás budou přesvědčovat o tom, že není nic jednoduššího, než se nechat řídit tím, co už bylo vyzkoušeno. Poučit se z chyb jiných a vystavět na nich své vlastní blaho. I když nejsem osobně přesvědčená o tom, že daný princip funguje vždy, mnohdy jej můžeme využít. Tam, kde nelze projít zdí a prorazit ji hlavou, tam nám zřejmě nezbude nic jiného, než se pokusit projít kolem a dostat se na druhou stranu jinak. Vždycky totiž existuje možnost, kterou ještě před námi nikdo nevyzkoušel a tak čeká jen na nás. Naši kreativitu, odvahu jít do úkolů s elánem a nadšením, které je tolik potřebné. Bez toho bychom totiž stáli stále na jednom místě a naše kroky by neměly smysl. A že smysl mají, o tom nemusí být řeči. Mají, neb hrají pro nás a naše poznání!

Risk je zisk...

Ruková

Ťapy ťap, klapy klap, zima už se blíží. Sobíci už na Severním pólu pomalu zapřahají a chystají se vyrazit na svou dlouhou pouť za dětmi i dospělými. Byť to venku vypadá na další jarní den, pohledem do kalendáře zjistíme, že se pomaličku, ale jistě blíží onen kouzelný čas svátků, cukroví, návštěv a odpočinku. Před tím bude ještě nutné zvládnout několik potřebných kroků, ale čas ještě není úplně nahnutý, tedy se to podaří. Po třiceti letech zavzpomínáme na bláznivé dny svobody a uvolnění. Na stávkující studenty a překotné změny, jež nás zastihly nepřipravené, ale nadšené. Vrátíme se do časů studií a navštívíme místa spojená s psaním závěrečné práce. Nyní ovšem s několika málo zkušenostmi navrch a léty také. Pak už bude čas plně se věnovat času adventnímu, který přijde k nám. Jaký bude, zatím netušíme. Pro nás ovšem platí, že bude přesně takový, jaký si ho uděláme...

Budoucnost je v našich rukou!

Slušící

Tóny prostupují celým tělem, srdce se chvěje se záchvěvy melodie a barevná světla jen tak dokreslují prožitek. Fantom přišel mezi nás, rozezněl melodii a naladil struny naší duše. My tu ve tmě sedíme, necháváme plynout jednotlivé skladby a s bázlivou úctou věříme, že několik drobných tón ulpí na našem těle. Zní to, bliká a duní, tak jak se zvyšuje a snižuje hlas té, která dnes předvádí to nejkrásnější, co lze v ženském sopránovém světě zažít. Slyšíme zpívat fantóma, andělský hlas i nebeské zvonky, které se linou tu i tam. Je to nádhera, která prostupuje prostorem i časem, určeným právě nám. Nechejme se tedy unášet do světa, kde je zpěv zpěvem a hudba hudbou. Do světa, ve kterém jsou tóny na svých místech a laskají naši duši...

Laskej mou duši, zvuky mi sluší!

Kritická

Nebojte se testů a mluvte vždy, když máte prostor. Jen tak se učíte a získáváte zpětnou vazbu na svou činnost. A v tom je právě krása toho, co děláme, pržíváme, cítíme a vnímáme. Být otevřený příběhům a novým věcem se vyplácí. Neboť tím si člověk neustále trénuje mozek a kreativně myslí. A že myslí, tak má čas k propojení pravé a levé části mozku. Křížem krážem putujeme světem svého myšlení a objevujeme dosud nepoznané. Akronymy, homonymy, synonymy prostupují dnešní den a piktogramy s auditivním jsou také v něm... Jak dál? Ten, kdo ví, odpoví. Vyplácí se totiž trénovat a pak není nutné se bát, že se úspěch nedostaví.

Zpívej si, broukej, kolem se koukej!