Subvenční

Jsou dny a dnové, kterými jdeme či proplouváme. Jsou chvíle a chvilky, které vnímáme a prožíváme. Jsou okamžiky a momentíky, které prostupují a procházejí. Ať se rozhodneme jakkoli, jsme jejich intenzitou zaskočeni, překvapeni, nebo příjemně vtaženi. Na počátku každého dne jsme odhodláni čelit všem výzvám, které pro nás den chystá. Předpokládáme postup a děj, který se může změnit, tak jako počasí na obloze. S úsměvem přijímáme dny pohodové a s pokorou ty nevlídné, které jsou nedílnou součástí našeho bytí. Jen díky polaritě svých dnů si plně uvědomujeme krásu i starosti, které nás obklopují. S příchodem krásy čerpáme energii pro dny obtížné a věříme v rovnováhu života i světa. Jestliže teď prožíváme intenzivně své dny, za chvíli tomu bude naopak. Čas se bude líně převalovat po bublinách dnů, jako voda po kamenech potoka. A tam někde na jeho konci se setkáme a zároveň si povíme, co včera, co dnes a co zítra...

Sem a tam, jsem ráda živote, že tě mám!

Klidná vlídná...

Kam se zmizel veselý smích a hlahol našich hlasů? Co způsobilo tichou nicotu v našich srdcích? Jak vyléčíme stav tělesné i duševní skleslosti? To jsou jen některé z otázek, jež si pokládáme v posledních dnech. Jež trápí naši mysl a nedají spát tam, kde by to bylo potřeba. Je možné vyjádřit více úsilí v boji, který by započat, ovšem je také nutné myslet na další dny. Vyčerpat se bojem hned na počátku není vhodné, naše síly je dobré rozložit. A už jen tím, že se zaměříme na řešení, uleví se duši i tělu. Nervozita pomalinku odstupuje od našich dveří a my se opět dostáváme do stavu příčetných a zdravých. Stačí se jen nadechnout, nechtít nereálné a zaměřit se na realitu. Ta je někdy hrozivá, ale nikdy neřešitelná. A v tom je dnes jádro všeho řešení, na něž je potřeba se dívat. Jeden krok sem, druhý tam, pak kousek zpátky a dál už jen vstříc tomu, co stejně nepomine. A kde jsme my? Teď už nikoliv ztraceni, ale plně sami sebou, v plném vědomí, že děláme to, co dělat máme a děláme proto, že víme proč. Nechej světu, co jeho jest a nečekej za rohem další lest!

Život je jak má být a všechno chce svůj klid...

Náslechová

Pomalu, ale s jistotou blížící se úplnosti se blížíme k přelomu roku. Postupně se na nás začínají z regálů v obchodech usmívat čokoládové figurky, adventní kalendáře a vánoční ozdoby. Venku to sice vypadá na nový příchod jara, nicméně prodejní průmysl je v plném proudu a nabízí nám všemožné. Já tady stojím uprostřed toho shonu a ruchu a vím, že ještě nejsem zdaleka připravena na příchod mého oblíbeného ročního období. Vždyť ještě musím ještě mnohé udělat a připravit. Nenám ještě ani zdaleka všechny vánoční dárky a o cukroví se zatím jen drobně zajímám. Mám pocit, jakoby za mnou stál velký balvan a já vím, že odvalit se mi jej nepodaří, a tak musím najít způsob, jak projít kolem a nezranit se. Přemýšlím, jak tohle všechno zkloubit s tím dalším a hlava přehazuje myšlenky, které se valí jako mohutná vlna. Vím, že stresem ničeho nedosáhnu a se zachováním klidu se mi podaří všechno zvládnout. Ovšem dnes nevím, zda zrovna klid bude můj kamarád. Raději zavřu oči a budu naslouchat moudrosti svého srdce. Ono přeci ví, jak tohle všechno zvládnout!

Porozně naslouchej a budeš překvapen...

Výšinná

Každý okamžik lidského života někde začíná a končí. Myšlenky bloumají ve víru skutečností a my sami vnímáme odlišné části našeho žití. Jsme jedno tělo a jedna duše, které dýchají a cítí důležitost přítomnosti. Není nic, co by mohlo rozhodnout a přesto je tu vše, co rozhoduje. Drobné částečky niterného záchvěvu, jež se projevuje v jednání druhého. Jsme propojeni spolu navzájem a jsme neoddělitelnou součástí svých životů. Nehmotné nitky se proplétají našimi životy a jen kouzelník dokáže poznat, jak dalece jsou zamotány. Někde začínají a jinde končí, někde se rodí a jinde umírají. Tak jako my živoucí lidé a naše životní lásky, radosti i starosti. Máme své kořeny, které nás ukotvují a silné paže, které nepustí dlaň ze své. Jsou jistotou stálosti v nestálosti života a rostou i sílí s prožitým smutkem, starostmi, radostmi i veselím. Prorůstají námi a v nás, aby pozvedly naši hlavu do výšin, ve které si netroufáme doufat. A přesto jsou...

Vysoko i hluboko, nedělej věci jen na oko!

Medovná

Trocha odpočinku není nikdy na škodu. A když se k tomu připočítá ještě neděle, pak je to úplně ideální. Zatímco někteří musí pracovat a jiní hrát, mé myšlenky se honí a snaží dohonit jedna druhou. Ráda bych byla dnes tam, kde mám svá srdce, ale musím umět respektovat jejich přání. Musím se pomalu učit, jaké to je být sám, když ptáče vyletí z hnízda a statný orel je na letovém dni. Už mě to za chviličku čeká a tak by bylo fajn to dneska vyzkoušet, zda to zvládnu. Je to jen jediný den, pouhých několik hodin, které mě dělí od skutečnosti, že zase usedneme ke společnému stolu a budeme všichni doma. Vím, že to vydržím, vytáhnu si dobrou knihu, zavrtám se pod deku a budu si číst. Vždyť to je nádherná představa, po které toužím a většinou ji nemohu dohonit. Takže žádné výmluvy, šup pro knihu a odpočívat. Večer bude hektický, tak ať den plyne svou unylostí a pomalostí!

Pomalu a s rozhledem, sejdeme se nad medem...

Sloní

A už je tady opět sobota. Tentokrát bez přejezdů a dlouhých cest. Zůstáváme v klidu domova, kde je potřeba pořádně zabrat, aby bylo možné přiblížit se k posledním měsícům roku. A že to uteklo, tak o tom si budeme povídat až později. Včera ještě letní prázdniny a dnes už pomalu chystáme cukroví a přemýšlíme o dárcích pro své blízké. V jednom kole a s nohou na plynu se snažíme stihnout všechno a nakonec zvládáme sotva část. Snad by bylo lepší zpomalit, zhluboka se nadechnout a vejít do krajiny srdce, které přesně ví, co je opravdu potřeba udělat a proč. Protože jen ono je obklopeno vším, co potřebujeme ke štěstí a spokojenosti v životě. Oplývá láskou, porozuměním a spokojeností z maličkatých drobností, které tu jsou. Jen se dívat, myslet a čekat, co se nám v životě vyjeví. Ono totiž platí, že i jen jediná dobrá myšlenka, nám dodá sílu slona! Proto očekávajme a věřme, že i my budeme sloní silou obdařeni.

Sloní síla, sloní paměť, před svým prahem si vždy zaměť...

Plicová

Moment překvapení, kdy nevíme, co nás čeká, je vždycky zvláštní situací. Sedíme a tiše hledíme v ústrety tomu, co neodkladně přijde. Zachovat tvář a neztratit nit, jen tak bude možné přežit další nálož informací, která se na nás valí. Od emocí ke starostem a od stresu, až k vědomostem. Tak nějak by to dneska mohlo být. Snad přijde i cosi, co nebylo očekáváno, ale ani to se v záplavě všednosti neztratí. Pečlivé poznámky, spolu s aktuálním stavem věcí, se poskládá do nádherné mozaiky. Co všechno v uvidíme, to se jistě brzy dozvíme. Teď jen zatajit dech, výdehc, nádech, stlačit hrudník a život je zachráněn. Otázky jsou na místě a pochybnosti nevyjímaje. Když se jedná o život, tak není nikdy dost pozdě, ani dost rychle. Vždy je totiž nutné neváhat, přemýšlet, s klidnou myslí a rozvahou jednat. S vědomím, že na to nejsme sami a pomoc se vždycky najde. A jak jsme si s tím dnes poradili? Inu, nějak to šlo a ideálně je chtít víc. Proto platí, že příště z plných plic!

Neboj se dýchat, nebudeš kýchat...