Maková

Zase další den, kdy netušíme, zda jsme se probrali do léta, jara či podzimu. luníčko se schovává za mraky. Sem, tam vyle hřejivý paprsek, na který čekáme. I přesto nám to nezkazí náladu a vyrážíme ven. Do přirody a za čerstvým vzduchem, který zhluboka nasáváme do plic. Přemítáme nad nadcházející dovolenou a plánujeme, co všechno si užijeme. Výšlapy, túry, putování za krajinou domova a vzácné chvilky společných dobrodružství. Dnešní trasa je jen drobnou předzvěstí toho, co nás čeká a jistě nemime.

Mák a nudličky, zdravíme kuchtičky!

Cizí

Neznámá žena pro mě dokázala udělat mnohé. Číst řádky její knihy, skutečného příběhu ženy, který začal v chudinské čtvrti a vyšvihl se do nevyšších pater lidského bytí, bylo nejen inspirující, ale hlavně velmi zvláštní. Ono souznění ženy s ženou, společný náhled na život v zápřahu mateřství, práce, soukromí, mi dává odvahu věřit, že váhání, nejistota a vnitřní prožitky žen jsou stejné na všech kontinentech, ve všech místech naší planety a jsou přítomny všude tam, kde se konfrontují se světem mužů. S jinakostí nazírání na problémy a jejich řešení, s citovým náhledem nad každou situací i niterným vědomím ženského já. Jen my samy máme právo rozhodovat o tom, kým budeme, co prosadíme a jakou cestou půjdeme, Důležité je zůstat sama sebou a nezpronevěřit se vlastní ženskosti!

Díky za silné ženy a jejich odvahu sdíet svůj životní příběh s ostatními...

Zvonečková

Pejskové a kočičky,
svět je vcelku maličký.
Káňata a sokolíci,
tváře máme růžolící.

Co nás tady popohání,
to je vždycky k pousmání.
Zdravý rozum, čilá síla,
tohle nemůže být víla.

Nadpozemský klid a mír,
v lednici pak dobrý sýr.
Kdyby přeci bylo třeba,
zakousneme kousek chleba.

Projdeme se po louce,
domů půjdem po palouce,
večer v klidu spočinem,
očka svá pak uzavřem.

Den byl krásný,
sváteční,
vůbec nebyl hektický a
páteční!

Zvony zvoní, slunce svítí, kolem kvete luční kvítí...

Ovlivnitelná

Každý den má zvláštní moc. Něco nového se odkrývá a nám se tají dech. Všichni známe ten nádherný pocit, kdy jsme plní očekávání z toho, co nám den, týden, či měsíc přinese. Kdy s tichostí v hlase sledujeme postupné odkrývání zázraků. Jen pomalinku a po špičkách našlapujeme tam, kde prochází kouzlo. Modlíme se za divy, které nám příroda a naše okolí dávají. Víme, že neznámé území je najednou známým a našim štěstím je možnost je prozkoumat. Nejdeme podle předem připraveného návodu, neposkytujeme zaručené výsledky, ale právě naopak experimentujeme. V plnosti naší duše prožíváme zvláštnosti a zkoušíme nové prvky. Pravidelně nasáváme energii z našeho okolí a sledujeme rozkvétání květin a stromů. Je nádherné ráno, poledne či večer a my jsme opět prožili den pod vlivem neobvyklých jevů a prapodivných úkazů. Byl to náš den, s našimi sny a nápady.

Vnímej zvláštnosti dní, ať nás krásně ovlivní!

Upotřebená

Proč se nám stávají věci, které se stávají? Proč býváme ne nesprávné straně silnice, když jde kolem štěstí? Proč děláme věci, které bychom normálně nedělali? Proč je otázka proč tak záludná? Kdo řídí naše kroky, když my je neřídíme? Věci se stávají tak, jak v životě mají. Štěstí nechodí nikdy po jedné straně silnice, ale rozprostírá se všude tam, kde je přitahováno magnetem radosti a pohody. Děláme mnoho věcí, které musíme a nemůžeme je přeskočit. Proč je prostě proč a nikdo neví, proč. Naše kroky směrujeme jen my sami, a to vždycky tak, abychom dosáhli vysněných cílů a výsledků. Nic v životě se neděje jenom tak, abychom si mohli myslet, že existuje určitá síla, která nás řídí. Jsme to my, s našimi rozhodnutími a vším, co máme v sobě, co nás nese vpřed. Možná i vzad, ale vždy v pohybu. Ten je totiž podstatou a také základem našich životů. Jít, stoupat, objevovat, klesat i padat, přemýšlet a nacházet odpovědi. V tom je směr, záměr i účel.

Nehoň se a klidně jdi, svůj život si projdi...

Dokonaná

Všechny, i ty nejdelší cesty mají svůj začátek i cíl. Na počátku je většinou rozhodnutí něco poznat, něco vykonat, něco dokázat, něco nového se dozvědět. Pak nastává období, ve kterém kráčíme sami, nebo s doprovodem za pomyslným cílem. Ten se nám vzdaluje i přibližuje, ztrácí a otevírá na dalekém obzoru a my kráčíme. Některé osoby cestou ztratíme, jiné potkáme a naše cesta jde stále vpřed. Cíl je jasný, cestu si určujeme sami. Někdo chce zdolat nejtěžší variantu, jiný zase přijme výzvu na odhalení svých slabých míst. Ideální cesta není, neboť při dobrém rozhodnutí všechny vedou tam, kam vede směrovka. Na vrcholek kopce, k rozhledně, na mořskou pláž či do vlahého lesního porostu. Ať už se rozhodneme jakkoli, měli bychom si být vědomi svého cíle. Ten je onou pomyslnou metou, ke které jdeme a jež se stává vrcholem našeho snažení. I když může být cíl daleký a cesta k němu strastiplná, vytrvat se vyplatí. Poslední kroky před vrcholem, rozhled a voňavý les nám naši námahu jistě vynahradí...

Neboj se jít za svým cílem, přispěj tak světu svým dílem!

Samotinká

Výjimečné chvíle s výjimečnými lidmi prožíváme každý den. Jsme-li matkami, dcerami, manželkami, milenkami, ženami, pak nemůžeme popřít naši jedinečnost a výjimečnost pro své okolí. Ženství a mateřství je něčím, co může přinášet obtíže, ale vesměs je tím, čím si jej udělíme. Krásným výletem do duší našich nejbližších, kteří ví, že se na nás mohou spolehnout a mohou využít naší podpory ve svém rozletu. My jsme tu pro vás a vy zase pro nás. Potřebujeme se navzájem, protože se milujeme, ochraňujeme a střežíme před nebezpečenstvími, která na nás svět připravil. Přitom si užíváme společných pohodových chvil a příjemných dní, plných smíchu, chichotání, vzájemného pošťuchování i hašteření. Dnů, jež plynou příliš rychle a přitom tak pomalu. Času, který užíváme i marníme na všechno i nic. Až kdesi v běhu dnů poodkryjeme důležitost poznání, že naše ženství nezměníme, ale můžeme je využít k vylepšení života těch, jež máme rádi...

Miluj se ženo, nehleď na věno!