Houpavá

Jako na gumovém vlákně se cítí ten, kdo jednou zkusil adrenalinový zážitek. Pak nedokáže přestat, sní, přepočítává a plánuje, jak se opět dostat do varu. Někdy stačí i drobnost a adrenalin v těle se vyhoupne do výšin. Jednou je to drzá odpověď neposedného pubeťáka, jindy zase znovu nastolená otázka, kterou jste se svými staršími probírali. A jste tam, kde jste byli. Na počátku, i když za vámi je už pěkně ušlapaný chodník. Máte pocit, že jste se nehli z místa a vnitřní prostor probublává v naději, že příště už to bude lepší. Nebude, jen se otázky prohloubí a tak nezbude nic jiného, než se postavit tomuto zážitku čelem. Nikdy neutíkat a pokud to jen maličko jde, pak se snažit být tam, kde to jde a s tím, s kým to jde. Ostatně jen tak máme šanci prožívat klidné, adrenalinové i radostné zážitky, v jejich plnosti a plasticitě. A pokud máte jiný nápad, pak se jděte houpat jinam!

Kdo se houpá, na svět se rád kouká...

Číslová

Báječný den čeká nás,
užijem si mnoha krás.
Třináctka tu jenom září,
na mém stolním kalendáři.

K tomu pátek, co má být?
Vždyť štěstí se má navodit.
S třináctkou jsme těsně spjati,
neb životem nás doprovází.

Od poznání ke svatbě,
od hlavy až mé patě.
Proto je dnes krásný den,
prožijem si svůj sen.

Ráno liška, bernardýn,
po obědě s Kvídou spím.
Pak se čile probudím,
s Toníkem zas budem tým.

Franťa, Puňta, medvědi,
ti ničehož nevědí,
ti si hrají, skotačí,
třináctka jim nestačí.

A pak že jen smůlu nosí,
když třináctka svou špičku tasí,
nelze nežli nesouhlasit,
radostně si jdeme hasit.

Žízeň, horko, pot a smích,
od rána se venku sníh,
k tomu radost, že je pátek,
zítra bude velký svátek.

Odpočívat, dlouho spát,
volna v tichu užívat,
možná něco podniknout,
do ticha si proniknout.

Plány už jsou jasné,
smělé,
a těď hurá,
pojďme dál,
kdopak by se třináctky ?

Číslo sem a číslo tam, uzavřeme dneska krám...

Ztrátověrná

Výkřik do tmy, za ním jen prázdnota a studená temnota. Od propasti jen kousek a mlžný opar ztěžuje rozhodnutí vlastních kroků. Jít vpravo je riskatní, odbočit vlevo je zajímavé, ale nepřináší potřebnou jistotu. Pokračovat rovně znamená cestu necestu a návrat není možný. Stát na místě, vrůst vlastníma nohama do země a spojit tak svůj osud s osudem jiných. Tak nějak se pohybujeme, živí neživí, krásní škaredí, usměvěví i zamračení a čekáme. Každý na něco jiného a svým způsobem i na totéž. Mít představu budoucnosti, nepochybovat o tom, že současné úsilí bude korunováno úspěchem a doufat, že jednou bude líp. Byť se jedná jen o chabý pokus přežít tady a teď, ale všechny dveře nějam vedou a za temnotou je prozářený den. Tak jako se střídá den s nocí, střídají se i lidské nálady, které včera byly, dneska jsou a zítra budou. A tak se v plynutí času dinosauři promění v mamuty, voda ve víno a člověk v člověka. Krokem a skokem pak plynou léta, kdy temnota neděsí a pohyb nevábí. Tak teď už běž a užívej, dokud si mladý a je ti hej...

Se srdcem na dlani a hlavou v oblacích, dívej se před sebe, ať se hned neztratíš!

Čelící

Přízemní starosti a povinnosti se vždycky vyskytnou. Jsou všude kolem nás a jeden ani netuší, jak rychle je srazí na kolena. Můžeš létat s hlavou v oblacích, snít o možnostech, které se naskytnou a pak prásk! Letíš, mácháš rukama, snažíš se brzdit a jen o vteřinu dříve, než dopadneš se stane zázrak. Někdo opět pronese nesmyslnou větu, ty stojíš a jiný padá k zemi. Vlastní, nevlastní, závislá, soběstačná, náročná i jednoduchá, taková jsou rozhodnutí o všem, co děláme a jak vnímáme slova. Pro jednoho naprostá samozřejmost, pro jiného něco nepředstavitelného, co nevypustí z úst, co neprosloví a nepředloží. I tak padáme, nemáme oporu a jediným záchytným bodem je tolikrát opomíjená, zatracovaná, milovaná i drahá láska. Jen ta dokáže čelit pochybnostem přízemností a otevírat oči všem. Ti kdož znají, těm kdož mají, s těmi, co chtějí a těm, kteří přejí...

S přáním dojdeš dál, než kdyby ses bál!

Přízeňská

Tolik je krásných barev a obrazů, přesto se nestačíme vynadívat a pojmout onu nádheru v celé její plnosti. Sklenice pokrytá ledem pomalu rozmrzá a na jejím okraji se vytvářejí ledové kmeny stromů. Větev vedle větvičky zachycuje lístky světla a stínů, které doplňuji narůžovělé obrazy. Hra barev a jednoduchost jejího stvoření je nádhernou ukázkou přírodních sil a matky pravšeho. Hloubka citů vyvěrá z podpovrchových vrstev lidské osobnosti, kde jako pramen dřímá i sílí. Vytryskne v plném rozsahu emocí vždy, když zasáhne blízká místa duchovního rozpoložení. Tak blízká všem, kteří cítí její moc a natolik vzdálená běžným každodenním starostem. Umět se radovat, být spokojen, užívat v klidu svých vnitřních sil a rozdávat v plnosti poznání, toť nejvyšší projev lásky a důvěry. Tak známá rodičům dětí, jež jsou obklopeny láskou a porozuměním. Tolik povědomá rodičům, kteří cítí svou přítomnost skrze svých dětí. Člověk dává i bere, poskytuje i získává, půjčuje i vrací, aby nakonec zjistil, že hmota zůstane jen hmotou, ale cit se rozrůstá. Máme-li se rádi, jsme spolu rádi a čím je nás víc, tím je vlastně více lásky dohromady. Máme ji před sebou jako perspektivu, která nám umožňuje plodně žít a pracovat, bez obav a zoufalství z budoucnosti...

Neboj se zítřka, pokud již dnes miluješ!

Slastná

Zvláštní ticho se rozléhá prázdnými chodbami, které jinak hučí štebetáním studentských hlasů. Už i zde zavládlo prázdninové rozložení a prach se pomaličku spouští ve slunečních paprscích. Je krásné umět si vychutnat klidu a dovolenkového jasu v celkovém pracovním nasazení. Jako kdyby se zastavil čas za těmito dveřmi a tam, tam venku to žije, voní, teplem sálá a zve k odpočinku. Ještě něco málo musím dokončit a pak se již vydám do volného reje. Zábava bude v plném proudu a s ní také protažení svalů, pročištění hlavy a odpočinutí od každodenních povinností. Čeká to tam na mě, již mě to pomalinku láká, ale já vím, že ještě není čas. Teď ještě ne, až splním, co jsem slíbila a dokončím, co je nutné dotáhnout. Pak i mě bude chutnat volno sladším a voňavějším způsobem, než je obvyklé. Dálavy se otevřou a s nimi i mé srdce k požitkům, prožitkům a novým zážitkům...

Slastně a šťastně, všechno jde jasně!

Dubová

Tygří oko srdce třímá,
tohle není velká dřina.
Jen se tady procházíme,
zmrzlinou se ochladíme.

Náhonem a kolem vody,
sejdeme i dlouhé schody.
Letní vzduch a vlahý vánek,
tam je dobrý pitný stánek.

Oplatky a čokoláda,
kolem rušná kolonáda,
přesto najdem klidný kout,
kde můžeme si odpočinout.

Síla je tu kolem skrytá,
návštěvníky jasem vítá.
Proto jsme tu tolik rádi,
naši milí kamarádi.

Za minutku už jsme v lese,
kde se tygr vznosně nese,
v prackách balón, v hlavě nápad,
že bude to i prasátko chápat.

Potom zajdem kousek dál,
tam kde zatím nikdo nestál.
Teď už davy proudí čile,
nám to není tolik milé.

Proto jedem přátelé,
do klidu a postele,
dobrotu si k tomu dáme,
vesele si zazpíváme...

Hola hej a hupsy hup, to byl zase krásný dub!