Polenová

Dřevo, kůra, vůně lesa, jen ta pila smutně klesá.Teplo dnes a teplo zítra, budou krásná zimní jitra. Sníh nás jistě nezaskočí, piliny se vzduchem točí. Dřevo to je lesní da, který hřeje a otepluje zimní kraj. Dnes se mírně zapotíme, se špalky se lopotíme. Nám však práce nevadí, na další den navnadí. Pak se dobře posilníme, ruce pilně naložíme. A tak ani nevnímáme, že už práci opět máme. Dřevník, kůlna, rošt i krb, zima nemá žádný škrt. Bude dobře, bude teplo, i když venku bude peklo. My si hezka zatopíme, polínky se vybavíme. Budem možná vzpomínat, jak pomalý to mělo spád. Než jsme dřevo nanosili, než z něj dřívka vytvořili. U srdce nás bude hřát, že nemusíme se zimy bát. Doobrý pocit, ten je prima, když víš, že to byla letní psina...

Legrace a legrácky, topit budem i klacky!

Údernická

Klovat, zobat, zápasit,
s mírou v těle musíš jít.
Latě, dřeva, polena,
večer bolí kolena.

To co jiný nechce mít,
u toho my musíme být.
Bereme to zpříma, hned,
za chvilku je lesní med.

Tráva už je urousaná,
ruce, hlava pokousaná.
Mravenci se snaží věru,
to nevdí, já to beru!

Kubíky a hektolitry,
metry stojí za ty flitry.
Přesto je nám stále fajn,
i když nejsi žádný kombajn.

Úderníci pracují,
léta, slunce nelitují,
normy strhnou, překročí,
svoje svaly zúročí.

Večer spolu popijí,
ruce jdou pryč od zmijí.
Ty se snaží vyhnout všem,
jak byl krásný ten náš den!

Úderníkem vždycky buď, práci v sobě stále vzbuď...

Dolehlá

Slunce svítí ze všech cil a louky jsou plné květů. Za okny poletují motýli, včelky a čmeláčci, s cílem získat si potravu. Líné dopoledne se pomaličku posouvá k polednímu a svět je tak krásný. Horské ticho narušují pouze zvuky nedaleké vesnice, kde lidské mrvenčení nemá poklidu. Tam, kde my tiše obdivujeme daleké výhledy do krajiny a probouzí se v nás nádherné pocity bláznivého dospívání, tam jiní mravenečci pilně pracují. Léto je zde tak krátké a jeho nálehavost postrkuje k právi i zábavě. Je jisté, že všechny krásy světa nepoznáme, ale alespoň je naší snahou užít to, co je právě k dispozici. Nemyslet na zítřek, být jen tady a teď. V prchavosti léta a svěžesti hor. Není nic lepšího, než my a čas...

Buď jedním z nás, užij si vůkol krás!

Vznětlivá

Všechno se dá nahradit a přesto existují věci, které jsou nenahraditelné. Jak si lze vysvětlit protikladné postavení slov, která používáme a nechtěně jimi vyjadřujeme naše zklamání, v době radosti. Ve světle je tma, jež zahalí nas svitem. Ve slunci je teplo, které mrazí. To všechno se skrývá v prostých slovech člověka, který vystrkuje své vousky z ulity. Ohmatává, zabořuje, promýšlí a připravuje, aby nakonec zavřel dveře k citům, jež někdy cítil. Jak ohromné bývají lidské city a kolik možností má lidská láska spolčená se zlobou. Každý zná ten neskutečný pocit z vítězství, kdy zklamání je na spadnutí a obrovská radost v srdci. Protiklady se přitahují a nejinak je tomu i v případě člověka. Zároveň miluje i nenávidí, pracuje i lenoší, předvídá a nechce zkusit nic, co by za to nestálo. Jak marnivý je pak pohled na sebe sama, když víme, kde jsou naše chyby a zároveň jsme bezchybní. Ach, kdo jen dokáže rozřešit tento věčný koloběh pocitů, poblázněných z radostí i starostí... Snad jen ten, kdo viděl, zažil, prožil a teď ve svém stáří ví, kde je mládí bláhové a v čem tkví moudrost věků...

Přemýšlej, buď, rychle se vzbuď!

Zpěvná

Už je to tady zase, valí se to ze všech stran a nikde není úniku. Šance na záchranu jsou minimální a bojovat nemá cenu. Mnohé předchozí zkušenosti ukazují na zmar této cesty. Její konec není a samotné putování je dlážděno jen nepříjemnostmi a nezdarem. Přesto se po cestě pouští stále více odvážlivců, kteří vystupují z temnoty dnů a s odvahou čelit překážkám se pouští na hranu cest. Odpírají sobě i jiným pohledy na krásu a drobnosti světa, jdou jen za svým cílem a věří, že právě oni jsou předurčeni k vítězství. Je obdivuhodné, jak málo stačí, aby člověk zaměnil odvahu za bláznovství a důvěru za přílišnou neskromnost. Přitom není nutné žít život s tím, že nejdůležitější skutečností je vykonat něco obzvláště zajímavého, objevit to, co ještě nikdo před námi. Ale právě život v čestnosti, spravedlnosti a jisté morální úrovni je tím, co je to podstatné. Mít rád svůj život, být vděčný za drobné radosti a vědět, že každý den byl prožit s nejlepším vědomím a svědomím. Byť nebyl plný vzrušujících zážitků a bláznivých nápadů, ale byl tím, co jsme sami chtěli prožít. Pokud přinesl neočekávané radosti či starosti, pak byl právě tak dobrý, jak jsme je dokázali prožít a vyřešit. Snad proto milujeme každý den, stále a znovu, neboť věříme, že tím naplňujeme své dny tak, jak jsme si sami předsevzali...

Měj se rád a spěj, do zpěvu se občas dej!

Generická

Je jedno kolik situací jsi prožil, vždycky přijdou takové, které Tě zaskočí. Ač si na sklonku každého roku říkáme, jak bude ten následující lepší, většinou zjistíme, že tomu tak není. Stejné je to s tím, co si umiňujeme, když se stavíme na vlastní nohy, stáváme se dospělými a samostatně se chceme rozhodovat. Máme hlavy plné ideálů, které nás přeci nemohou opustit. My je zvládneme a ještě si cokoliv dalšího přidáme, abychom měli pocit výjimečnosti, že nám se to podaří. Roky plynou, vrásky se pomalu hlásí o své slovo a pro nás je stejně důležité nepodlehnout, jako vytrvat. Rveme se jako lvi, obhajujeme svá práva, obětujeme mnohé na oltář umíněné snahy žít jinak, než žili naši rodiče. Byť se snažíme a ona námaha je cenným majetkem osobního růstu, nakonec zjistíme, že jsme pro naše děti stejně zkostnatělými dinosaury, jako byli naši rodiče pro nás! Není rozdílu v pohledu na své starší, rozdíl je jen v možnostech, které mladší generace má. Je totiž kontinuitou toho, co zde je, bylo a bude. Kdy se nelze plně zříci našich genetických disproporcí, jediné, co lze učinit, je najít sám sebe. Nelehký úkol, v neustálené době změn a převratů...

Hledej a nacházej, kolem se procházej!

Dálavá

Jsme dost staří na to, abychom chápali skutečnosti světa a přitom před námi stojí mnohé nevyřešené otázky. Jak je můžeme jít dál, pokud zde nejsou dostačující odpovědi, o které bychom se byli schopni opřít. Netušíme proč se některé skutečnosti stávají skutečnější, než jiné a některé banality ještě bánálnějšími. Život je o zkušenostech, které získáváme, ale také o poznání, které poznáváme. Někdy společně jindy samostatně, bez toho, aniž bychom se pokoušeli porozumět. Přesto je rozumění a srozumění se s věcmi tím nejpodstatnějším, co jsme schopni v životě pochytit a přenést do svých životů. Proto nebuďme skoupí na situace vyvolávající v nás nejistotu a chopme se možnosti naučit se tolik, kolik budeme schopni. Nikde není dáno, že nám bude ještě někdy přáno a tak využijme životních situací nejen k poučení, ale také zastavení a pochopení toho, co je dáno. Neboť jen takto získaný životní náhled nás přenese přes další obtížné situace a dodá nám optimismu tam, kde si jej můžeme dovolit.

Mějme se rádi a spějme k metám v dáli...