Zamilovaná

Nabídka je široká a lákadla jsou na každém kroku. Člověk ztrácí rozvahu při pohledu na lesk cetek a náhražek skutečných hodnot. Stačí, aby se někde uvedlo, čím je potřeba oslavit lásku, čím manželství, jak si hýčkat ženu a ejhle máme tady konzum v plné šíři. Každý, koho se zeptáte vám odpoví, že se jej to netýká a přesto vidíme plné obchody s rudými růžemi, srdíčky, sladkostmi a jinými hloupostmi, které již zítra nebudou. Kdo si myslí, že právě toto má být popudem k činu, u mě neuspěje. On nám přeci nikdo nemusí říkat kdy, jak a jakým způsobem máme oslavit laskavé srdce a city našeho partnera.Určit pouze jeden den, kdy budeme šťastní, zamilovaní je hotový nesmysl. Mít rád a dokonce milovat je nezapomenutelnou součástí života, kdy každý den je oslavou a skutečným svátkem. Nepodléhejme diktátu doby, nechtějme dělat věci jako ostatní, nesklouzávejme k plochosti citů. Nechejme se jimi unášet, pociťujme subjektivně a klidně i za cenu, že budeme směšní. Ten koho milujeme to ocení a ostatní ať si jdou svou cestou...

Láska je tam, kde nejsi sám!

Zářivá

Znáte ve svém okolí někoho, kdo by byl stále dobře naladěn? Kdo nemá nikdy žádný problém? Dokáže se vyrovnat se všemi aktuální realitou a ještě se usmívat? Pokud ano, pak se jistě jedná o člověka pod vlivem, cynika či otrapu, který chce svému okolí dokázat, že jemu je dáno jen to nejlepší. A vy všichni kolem záviďte, potáhněte se za nos a přemýšlejte, trapte se. Sama si myslím, že tento přístup je jen něčím, co má svému okolí dokázat, jak je neschopné a nekorektní. A právě proto nás dokáže ona dobře hraná přetvářka rozladit, ba přímo rozčílit. Klademe si mnoho otázek, pátráme, proč je tomu tak, i když vlastně víme, že opak je pravdou. Protivníkem není onen člověk, ale naše myšlení, city a hodnocení toho, co vidíme navenek. I ten, který je stále usměvavý může být zraněný, zaskočený či dotčený svou vlastní katastrofou. Jen ji nedává na odiv celému světu, nekřičí svým výrazem, tady jsem, litujte mě! Raději se schová za masku úsměvu a dobré nálady, aby ukryl svá zranění do temných zákoutí svého srdce. A až přijde čas, dosáhne svého uzdravení. Dospěje do stádia klidu, vítězného pokřiku. Jen opět v tichosti schované za zářivým úsměvem!

S úsměvem na tváři duše se prozáří, problémy odplynou, dalekou krajinou...

Vymyšlená, to je změna...

Od rána až do večera snažím se být pilná včela. Sbírám, létám, pobrukuji, i když lenost kolem bují. Já mám dneska velký den, možná se mi splní sen. O čem sním a copak s ním? To vám jen tak nepovím. Mám to v srdci uzavřeno, jako svoje velké věno. Jako sen co dobře ví, že nikdy není poslední. S přáním jde si na ruku, že nikdy nemáš záruku. Zda se splní, zda ti vyjde, i když ostatní ti přijde. Snad proto se tak v tichu těším, že si svoje přání střežím. Dneska malá kapičky, zítra už je loužička. Od loužičky tlapka malá, někde se tu vyklubala. Sedí, kouká, tiše kníká, to mi asi něco říká. A v tu chvíli já už vím, že tu tlapku nepustím. Už je se mnou spojena, už jsem víc něž lapená. A pak že jsou přání skrytá, život nám jich denně skýtá. Od čumáčku k pelíšku, od hvězdičky k čeníšku. Den je jako malovaný, z tajností je udělaný. Stačí jen se kolem dívat, jako ptáček klidně zpívat, jako včelka pilný být, život v plnosti si žít. Nádhera a líbeznost, není jí tu nikdy dost. Pro každého kousek světa, svoji krásu má i věta. Stačí jen se dívat kolem, býti spolu a to honem!

Bez lásky a poctivosti, nedospěješ do svých cností...

Předtímní

Nečekat na věci budoucí, žít tady a teď, s vědomím, že přítomný okamžik ovlivňuje naši budoucnost. Každý spoéháme na svou budoucnost, řídíme každodenní kroky tak, abychom v budoucnu měli život snazší. Neuvědomujeme si ovšem, že ona budoucnost je ntolik mlhavou představou, kterou si neumíme dát dnes do souvislostí. Předpokládáme, že budeme jen o několik let starší, možná moudřejší a rozumnější, ale ostatní věci kolem nás budou stejné Nicméně tento fakt nemusí být vůbec pravdivý. Stačí se ohlédnout za našim životem, kolik se toho událo až dosud. Kolik jsme prožili v jednom roce a kolik událostí bylo v deseti letech! Na mnohé si už jen těžko vzpomeneme, jiné nám plně utkvěly v paměti. Něco jsme vymazali ze svého vědomí, něco jsme zachytili na fotografiích a dost toho ještě zůstává v prostotu mezi tady a teď a tím, co již bylo. Snad proto je dobré pamatovat, že i zítra je den, ale umět rozeznat ty pravé chvíle, které se již nikdy nebudou opakovat. Ty zachytit co nejhlouběji do srdcí a vědomí, zapamatovat si je a v budoucnosti na ně pomyslet. Ne kriticky, ne s povzdechem, že jsme měli udělat něco jinak, ale s poznáním, že nás to formovalo, je to naší součástí a nedílnou historií sebe sama. Pro teď, pro potom i pro předtím...

Budoucnost je stín, dneska počítej s tím!

Huňáčková

Jak se zdá, víkendová nálada se překulila do snů. Výcvik byl zřejmě náročný a také spánku nebylo mnoho. Proto naši malí tvorečkové spí jako spící panny, zakleté do snů a krásného odpočinku. Není nad spánek ve svém milovaném pelíšku, s oblíbenými zvířátky a ještě v klidu domácího prostředí. To se pak spinká, že ani nevíš jak! A že je venku už další nový den, studený a chladný, tak to vůbec nevadí. Sportu bylo v týdnu tolik, že si dneska zasloužíme spát až do oběda. Kdyby hned přišel někdo a chtěl mě vytáhnout z pelíšku, nebylo by mu to nic platné. Dnes jsme medvědem brtníkem a ostatní jde mimo mě. No, i když něco k snědku je lákavým vnadidlem a možná se nechám přemluvit. Teď ale ještě ne, teď se ještě na chviličku překulím a budu snít... O dobrotách, o létě, o malinách a medu, o sluníčku a radostném běhu!

Pusu na čumáček, jsem malý hunáček...

Rozvážná

Už jako malí slýcháváme, jak bychom měli přistupovat k sobě, svému okolí a životu. Mnohdy nás ani nenapadne, že někdy budeme zaručené rady našich babiček, maminek a starších tetiček potřebovat. Až mnohem později ve svých životech zjistíme, kolik lásky, pravdy a moudrosti se v nich skrývá. Kolik potu, pádů, přešlapů a zdolaných cest se za nimi odvíjí. Málokdy pak máme to štěstí, vyjádřit hlubokou úctu těm, kteří nám rady poskytli a do kterých jsme dozráli vlastním zráním. Dokud s námi tito moudří lidé byli, brali jsme vše jako naprostou samozřejmost a neuvěřitelnou jistotu. Až ztratíme nám blízké, pochopíme, čím vším nám byli. Rádci, oporami, posilami, vzpruhami i povzbuzením. Vším, čím jsme si přáli, aby byli a vším, čím jsme potřebovali, aby byli. Nezávisle na počasí, vlastních pocitech, straostech či bolestech, byli tady s námi a pro nás. S prozřením středních let se i my snažíme toto předávat našim dětem. Chráníme je před jejich neuváženými kroky, radíme, povzbuzujeme a fandíme jim na cestě jejich životem. A oni jestě jako my nás nevnímají v plnosti všech slov i udělovaných rad. Sami narážení, usmívají se a vstávají. Potřebují svou zkušenost a zároveň ví, že mnohé z toho, co jim bylo řečeno platí a platiti bude. Jen na nich je, jak rychle zjistí, že našim cílem je být jim vším co potřebují, vším co chtějí, vším, čím by si přáli nás mít...

Snít, mít a přesto krásně žít!

Zlodějská

Člověk se nestačí divit, kolik zlodějů času, energie, nadšení i dobré nálady je všude kolem nás. Každý si myslí, mě se to netýká, já mám svůj čas řádně zorganizovaný a na mě si nějaké ty moderní nesmysly jen tak nepřijdou! Ale stačí se jen podívat a najednou na nás útočí nákupní centra, televizní seriály, nesmyslné plkání jen tak s někým, koho vlastně ani pořádně neznáme. Minuty utíkají a je pomalu čas přiznat si, že i my máme své žrouty času. Přestože víme, že bychom se neměli nechat vtáhnout do neplodných debat, měli bychom smysluplně konat pracovní i osobní činnosti, přesto se necháváme vlákat do jejich sítí. Jakoby bylo pro nás jednodušší nechat se vláčet časem a programem jiného člověka. Najednou nemusíme být těmi, kdo vymýšlí, zařizují, organizují či dokonce předávají aktivity svému okolí. Jen plujeme s proudem a nasáváme to, co je nám přineseno tokem životů ostatních lidí. Nediskutujeme, nepereme se za své já, nepotřebujeme vyčnívat a ani cokoliv sdělovat. A přesto se najdou výjimky, potvrzující pravidlo. Ti, kteří nechtějí jít s davem, ti kteří bojují proti zlodějům času, ti, kteří vydávají svou energii pro sebe, ale i pro své okolí. Tedy ti, kdo nehodlají čekat na další život a ví, že máme jen jednu šanci jej prožít. Smysluplně, samostatně, zodpovědně vůči sobě i svým blízkým, ale hlavně dobře!

Žijme bez zlodějů, vnořme se do dějů...