Fyzická

Chodíme po světě, běháme maraton, skáčeme do oblak a málokdy si uvědomíme, jak úžasný relaxační prvek máme k dispozici. Pohyb je naprosto přirozeným způsobem, jak se uklidnit, jak eliminovat pocity stresu, starostí, smutku či hněvu. Stačí více zabrat do pedálů a všechen pracovní stres je ten tam, Jindy dlouhá procházka překoná všechny bolesti hlavy a pomůže vyčistit myšlenky. Zdravý pohyb na zdravém vzduchu je samozřejmým lékem. Při pohybu se spálí negativní emoce a stres. Zároveň dojde k vnitřnímu úklidu a člověk se cítí, jako ryba ve vodě. Už i nenáročné fyzické aktivity, jako je chůze, dělají pravé divy a člověk omládne i o dvacet let. Stačí jen chtít, mít trochu odvahy a pak už stačí se jen pustit do díla. Tím se vyléčí nejen duše, ale i tělo pookřeje. Proto vzhůru od strojů a rychle ven, za fyzickou námahou. Jen tak překonáme vše, co ještě zvýbá zdolat.

Zdolání hory, nohy mě bolí, tělo se léčí, je v mojí péči!

Pracovitá

Od rána se nezastavím, peču, leštím, k tomu vařím. Volný den a volný čas, věnuji pro všechny z nás. Raději bych četla, spala, k tomu hudbu poslouchala. Okna ovšem umývám, záležet si nechávám. Dopoledne překulí se a už zase půjdu spát. O rychlosti, o úklidu, nechám si já klidně zdát. Zítra zase nový den, překvapí mě s úsměvem. Budu ležet, budu hrát, venku s dětmi tancovat. Na nohu si nevzpomenu, zítra bude dobré menu. Potom přijde sobota, bez ní žádná robota. Už se těším na víkend, kdy bude zase volný den. Budu hrát a budu psát, možná taky trochu spát. Určitě se odměním, za to že jsem dobrý tým. Koupím něco dobrého, lesklého a pestrého. To si v klidu nastrouhám, k tomu bagetku si dám. Pak už nic mi nechybí, jen klid, ticho od lidí...

Pracovitý den ke klidu jen!

Tapírková

Zvířata a zvířátka,
už nám klepou na vrátka.
Už se na ně těšíme,
do zoo tiše vkráčíme.

Z klece na nás hrdě hledí,
zoborožci, žlutí, hnědí.
Potom zase žirafy,
prohánějí fotografy.

Hyeny a opice,
lákají nás nejvíce.
S medvědy a pandami,
lvi se kolem prohání.

My se jen tak kocháme,
na hodiny nekoukáme.
Sluníčko a krásný den,
nezkazí nám nikdo jen.

Užijem si zvířátek,
na týden i na pátek.
Cestou domů užíváme,
co v hlavách uloženo máme.

Vikuně i tapíry,
slony, želvy, upíry.
Zítra zase vzpomenem,
jak krásný to byl dnešní den.

Se zvířátky,
tam a zpátky,
projdeme
zas
těmi
vrátky.

Projdeme
a zůstanem,
v duši,
štěstím,
zavanem.

Projdeme se savanou,
kam nás kroky zavanou,
pak už zbývá jenom říct,
díky a příště, ať je vás víc!

Krásný tapíří den, pro všechny milovníky jen...

Pisací

Píšu si a uvažuji, myšlenky si seskupuji. Názor sem a názor tam, to se na to podívám. Jedna dvě a je tu oběd, za chviličku přijde medvěd. Tři a čtyři, ještě pět, co jsi dědku, co jsi sněd! Práce letí, nemám smetí, zítra krásné volno mám, nic si s klidem nezadám. Už se těším na kafíčko, rozjasní se moje líčko. Půjdu číst a budu spát, zítra taky s dětmi hrát. Abych mohla zase psát, budu rychle malovat. Potom hlavy uložíme, do kloboučků zalovíme. Co tam najdem? To ví čert, dneska práce, zítra žert. Tak jdu si zase pisat, domů budu rychle klusat. Abych byla zase s ním, s kým? No přece s mým mileným...

Rychlost je síla a síla je víla!

Ukrutná zima

Ráno vítr buší, do mých holých uší. Čepice a rukavice, přála bych si teď nejvíce. Léto zimu vyčaruje, pod sněhem se všechno skryje. Kam se zmizel déšť a léto, ptám se Tebe, ty má teto? Chceme teplo, chceme slunce, d zimy nás studí ruce. Koupání a lenošení, to se v zimě neocení. Jenom v teple dá se žít, prázdniny tak krásné mít. Bude zase teplo kolem, pojedeme hrem, dolem. Budeme se krásně mít, dovolenou budem žít. S rukou hezky studenou, zimy se hned přeženou. Potom přijde sluníčko, jako ranní kafíčko. Užijem si léta krás, budem spolu zas a zas...

Zima přejde, léto přijde!

Lítostivá závist

Mít tak možnost, dělala bych to, co dneska ne. Slova mnohých z nás, kterými litujeme prožitého dne. Proč, když příležitosti přicházejí jedna po druhé a volba je jen na nás? Není snad v těchto lítostivých slovech schovaná známka závisti? Obyčejného lidského pudu kterým závidíme ostatním i nos mezi očima. Nebo snad je v tom kousek pravdy a skutečného povzdechu nad neuskutečněnými sny. Kde bych já byla, nepotkat Tě. Co všechno bych dokázala, být sama. Co vše bych měla, nemuset se starat o druhé. A přitom právě ve starosti a péči je podstata života. Co je lepší, být sám, nebo sdílet život s ostatními? Pro mě jasná odpověď. Bez Vás bych byla nic a nezbývá mi, už co říct...

Nelituj, raději žij!

Odevzdávací

Známá česká přísloví praví, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Já si ovšem kladu otázku, zda je tomu opravdu tak? Vrací se skutečně dobro těm, kdou jsou dobří? A jsou zlí potrestání zlým? Z většiny životních situací usuzuji, že tato úměra neplatí. Člověku je nabízeno mnoho možností, jak se vyrovnat s nepřízní osudu. Jednou z nich je využití dobrých skutků a vhodných činů, které nás budou ovlivňovat jen v dobrém. Tato široce pojatá představa o obecném pohybu dobrého i zlého platí jen v rovnovážných případech. Nelze počítat s tím, že budu dobrý a mohu od života žádat jen dobré. To si uvědomujeme ve chvílích zloby, nedostatku a nešťastných událostí. Dobro pak vystupuje zřetelněji a ukazuje se ve všech aspektech vhodného, klidného a umírněného. Vděk za takto prožitý čas je tím, co intenzivně prožíváme a vracíme duchovnímu světu. Snad pro toto uvědomění si je důležité chápat postavení dobra i zla, které chodí světem. Jednou jsme výš, podruhé níž a jen na nás je, jak vše zužitkujeme pro následné žití...

Bytí pandou a žíti karmou se vyplácí!