Usměvavá

S úsměvem se ráno budím,
ani chvíli se nenudím.
Sluníčko mě zve ven
a já už jdu sem.

jdu a stále se jen usmívám,
protože dnes velmi krásný den,
už mám.

Tady chlapi,
nic mě netrápí,
jezírko se vlní
a my jsme toho
všeho plni!

Ke kupě už kráčíme
a nic se nemračíme.
Den je plný úsměvů
a mě je krásně do zpěvu.

Krásný den jsme měli dnes,
všude liška,
sem tam
i pes,
kolem je
hluboký
les.

V nás jen slunce zní,
ať je více těchto dní...

S úsměvem až na konec světa!

Klapací

Klapou boty,
do roboty,
všechno letí,
všude děti.

Volno volá,
na co škola,
už se těším,
nic neřeším.

Půjdu ven,
tam, kde je zem,
půjdu pryč
a vezmu míč.

Budu hledat,
budu hlídat,
na slunce
se jen tak dívat.

Bude krásně,
bude jaro,
tak už se to
konečně stalo!

Už je všechno,
jak má být
a i já mám
ten svůj klid.

Věci běžá,
tak jak mají,
vždyť jsme,
jednou nohou
v máji...

Po máji pak přijde léto
a já si zas řeknu
a je to!

Všechno klaplo,
všechno běží
a my jsme tu
a stále svěží...

Svěží den s klapajícími událostmi jen a to všem!

Predátorská

Jsem predátor,
kdo je víc?
Já mám všechno,
ty už nic.

Dneska, zítra,
každý den,
mám svůj,
predátorský sen.

Hledat, lovit,
zpracovat,
břichu svému,
jídlo dát.

Chodím si tu,
lovím tiše
a zatím
mi kručí v břiše.

Obět už se v dálce míhá,
je to velká, otevřená kniha.
To se zase budu mít,
mohu vědce napálit.

Tvářím se
a předstírám,
že úmysly
dobré mám.

Zatím číhám potají,
kteří vědci neodolají?
Vábení je veliké,
možnosti jsou všeliké...

Avšak pozor,
co se blíží,
z Infora se
hlasy kříží.

Nebýt oběť,
vítězit,
predátorem
sám vždy být!

Přelstěte ty, co nechtějí pravdivě být...

Toliková

Příliš moc, či příliš málo,
komu by to za to stálo?
Čekáme a hledáme,
na svět z výšky koukáme.

Těšíme se, radujem,
každou chvíli stávkujem.
Chceme víc a chceme dál,
aby za to život stál.

Běžíme a pospícháme,
každou věci si vyčítáme.
Pocit viny v sobě máme,
že snad něco nestíháme.

Zadrž, zastav, zpomal krok,
svět je plný krásných not.
Stačí se jen dívat kolem
a ne stále honem, honem...

Zastavme čas,
zhlubka dýchejme,
toliko do pěti,
všechno spočítejme.

Zítra a pozítří,
všechno se zajiskří,
dny plynou pomalu,
nikdy však pozadu.

Proto je potřeba,
vychutnat si chleba.
Proto je nutností,
žít život bez zlostí.

S láskou a poznáním,
všemu hned zabráním.
Toliko poznání,
že láska pohání,
že život máme žít,
krásně si být a snít!

Slova jsou vyřčena a my žijme...

Blížící

Plíží se tu kolem,
je zde všude,
honem,
nastavujte tváře,
přijde ranní záře.

Chlapatě to kolem funí,
za rohem to salvou duní,
kluk už pádí z kopce dolů,
kde je sníh a kde má Bellu?

Ta už čumák vystrkuje,
do lesa si kožich myje,
půjde hledat, bude spát,
se Sebastiánem si tiše hrát.

Možná tiše, možná hlučně,
já to řeknu celkem stručně!
Přijde, bude putovat,
já se budu o ně bát!

Nakonec to dobře končí,
já mám slz už plné oči.
Kéž by Bella, Sebastián,
přišli někdy i domů,
k nám...

Blížící se radosti, s úsměvem a bez hloupostí!

Vzorná

Tiše sedím,
vzorně hledím,
ráno vnímám,
večer hlídám.

Den je tady,
žádné vády,
jenom síla,
je dnes milá.

Týden začal,
květen načal,
všude kvítí,
slunce svítí.

Květy voní,
vítr zvoní,
já tu sedím,
na svět hledím.

V duši věřím,
že krásu střežím,
že jsem volná,
stále vzorná.

Květy kvetou,
jsou mi metou,
krásou hýřit,
ke slunci mířit.

Někam jít
a něco chtít,
být
a přesto
krásně
žít...

Den je jen takový, jaký si ho uděláme!

Moudrá

Moudrá sova přiletěla
a na chvíli poseděla.
Teď už zase letí v háj,
obdivovat místní kraj.

Přiletěla, pobručela,
ochladila naše čela.
Učení šlo jedna, dvě,
copak na něm něco je?

Teď už tady jen tak sedím
a do knížky krásně hledím.
Neděle je milý čas,
kdy každý má svůj lásky hlas!

Moudrá rozhodnutí, bez práce a mysli hnutí...