Zachycená

Tonoucí se i stébla chytá, snaží se zachránit před utopením. Snahou je žít, dýchat, dívat se kolem sebe a být. Stejně tak se zachytáváme každičkého krásného momentu ve chvílích bouřlivých a negativně vypjatých. Snažíme se zachovat klidnou hlavu, pevnou půdu pod nohama a záchranu v jakékoliv podobě. Jednou to může být milý úsměv neznámého, jindy útěšná slova či věty knihy, nebo jen malé pohlazení od milované osoby. To se pak cítíme lapeni ve svém světě, kde láska je víc než negace a problémy vnějšího světa jsou na míle vzdálené našemu myšlení. Můžeme uniknout, vymanit se ze sítí, ale co ostatní živí tvorové? Jsou nuceni žít věčně zavření v klecích, neznají volnost a nejsou schopni se vzbouřit proti osudu. Můžeme to napravit? Máme možnost je vypustit do přirozeného prostředí a poskytnout jin dostatečnou volnost? Někdy ano, ale vesměs se chováme majetnicky, vytváříme si nezadatelné právo na vlastnictví a moc ovládat. Despoticky panovat nelze na věky, lze jen požádat o pochopení a vytvořit fungující, harmonicky sestavený tým těch, s kterými jsme lapeni rádi. Kdo je to, je jen na nás samotných a nikdo či nic to nemůže změnit... Nabídni životu šamci na záchranu a zachraň sám sebe. Kdo zachrání jediný život, zachrání svět, kdo nepomůže, nikdy se nedostaně zpět!

Cena života je v počtu ochráněných duší...

Zásobárna

Kde se ukrývá nezdolná zásoba ženské energie a nadhledu pro každodenní bytí? Je to v ženě samoté, nebo čerpá z jinýc zdrojů? Lehká otázka, těžká odpověď. Každá žena má své tajemné zdroje energie, které neprozradí. Pro jednu je to domácí pohoda, pro jinou adrenalinové úkoly v práci a další řekne, že sport. Co žena, to jiná odpověď a proto nelze s určitostí říci, co, nebo kdo je tím pravým zdrojem energie. S léty zkušeností, domácích i pracovních povinností však vím, jak drahocenným pokladem jsou drobné chvíle s nejdražšími. Hýčkám si je a čerpám pro horší časy, kdy budu muset sáhnout hodně hluboko, abych překročila řeku Rubikon. Milé chvíle s rodiči, utěšující a povzbuzující slova podpory, že nic není tak složitého, abych to nezvládla. Široké medvědí obětí a láskyplné pohlazení ve chvílích krajností jsou tím, co dodá potřebný dílek síly k dokončení i nejtěžšího úkolu! Neexistuje zázračný zdroj, jediné co funguje je v nás. Naše uvědomění, náš přístup a ochota pochopit pravěký rytmus života, že v pospolitosti a vzájemnosti je ukrýtá zásobárna všeho podstatného. Pochopením, přijetím a užitím se i my staneme součástí věčné energie proudíví v nás i z nás!

Den plný energie a vhodné strategie všem...

Punťózní

Hola, hola, Punťa volá.
Trochu spadl na hlavičku,
má pochroumanou i nožičku.
V pelechu si rány hojí
a Tebe se už moc bojí!

S Tebou už nic nechce mít,
se mnou bude pořád žít,
Ty máš smůlu velikou,
domů to vem oklikou.

Punťovi dnes přineš ňafku,
nebo bude na Tebe mít ťafku.
Margotku či pomelíčko,
bude si tím léčit své tělíčko.

Možná se i vyléčí,
ale očekává Tvou péči,
tak se snaž a neváhej,
k dobrůtkám se rychle měj.

Kamarádství ochraňuj,
s kamarádem při sobě stůj,
kamarádství to se cení
a nad Punťu už nikdo není...

Tvůj stále věrný Punťa!

Vytvářená

Hluboká tma je všude kolem, noční ticho se pomalu prodírá bytem a já tu sedím s hrnečkem čaje a přemýšlím. Prožívám svou ranní chvilku ticha, myšlenka proudí a jsou ještě drobně spojeny se sněním. Hlava pomalu plánuje dnešní kroky, tělo ještě odpočívá. Za několik okamžiků bude vstávat a realizuje vše, co je v plánu. Proto si zaslouží krátký čas na spuštění a jistý nadhled. Hlava všechno připraví, promyslí a tělo zrealizuje, vytvoří. Závěrem pak bude další smysluplný den, plný úkolů, radostí, úsměvných chvil i těžších úkonů. Snad proto, že si uvědomuji, z jakých jednotlivostí je den tvořen, mě neudivuje jeho každodenní pestrost. Jednou je sluníčko, jindy prší. Tu a tam se objeví mráček na nebi poznání a mým přáním je rozptýlit starosti a vytvářet tvůrčí prostředí, s inspirujícími momenty. V každém detailu nalezneme něco krásného, proto se dívejme a mějme duši otevřenou! Jen tak budeme život vytvářet a ne jen procházet...

Dejme dnům příležitost a věřme, že bude využita!

Rýmy - šprýmy

Opice se opičí, krokodýl si skotačí, moje hlava tomu nedbá, panenky se protáčí. Od rána jsem v jednom kole, hraju, zpívám, střídám role. Jednou se zas daří den, přeji si ať to je sen. Není, není, nemůže, jen práce všechno přemůže. Proto vhrnu si rukávy a půjdu do toho jak bezhlavý. Bezhlavý a nadšený, který každý úkol promění. Dokončí a dopíše, zítra už by to byl oříšek. Proto musím zase vstát, nemohu tu jen tak stát. Zase na mě něco čeká, z venku se už valí řeka. Oblázky a obrázky, děláme to vše z lásky. Z lásky k sobě, k učení, které nás všechny promění. Budeme tu zase stát, všem trablům se jen smát. Humorem a nadhledem, každou vadu vymažem. Zůstane nám příjemnost do odpočinku přímý most!

Za chvilku klidu pro každou třídu...

Velká

Velká data, velká tlapa, velký rozvoj, vleklé problémy a starosti. Vše co je velké nemusí být zároveň i dobré. Ve velikosti je síla, ovšem daná smým objemem zahrnutých prvků. Velká ovšem může být i malá myšlenka, měnící nazírání na život. Jen se člověk musí umět dostatečně dívat a mít otevřené oči pro zaznamenání velikosti. Může jím být obětí, chápající stistk rukou, pohlazení, přiměřená porce zmrzliny či pusa na dobrou noc. Velikost je potom taková, jakou ji přikládáme váhu. Tíživá nákupní taška, lehký postřeh zásadní myšlenky, sounálěžitost k celku či samostatnost v běhu dní. Velkým může být i trpaslík a obr zase ničím, jde pouze o naše vidění chtěného, které vyjadřujeme svými slovy a popisujeme určitými rysy. Je tedy podstatné položit si otázku, jak to vnímám já, co je pro mně podstatné a jak velké dosahy jsem schopna vnímat. Tady a teď, zítra a napořád.

Každý lidský život má svou velikost, hloubku a sílu, podporujme ji, chápejme ji a rozvíjejme ji...

Rozzářená

První přihrádka už čeká a pomalu se připravuje na zářící oči těch, komu je určena. Každičký den bude od nynějška provoněn sladkým pokušením a čokoládovou chutí. Pomalu se přibližují vánoce a s nimi hojnost, veselí, příchuť radosti a společenství. To je předcházeno časem adventním, kdy se každý připravuje na klidné zakončení dalšího roku. Děti většinou ve společnosti sladkých dobrůtek, dospělí s pocity dohnat veškeré potřebné záležitosti a staří s pocitem těšení se na společně strávené chvíle v kruhu svých nejbližších. Každý se na něco těší a oči se mu rozzáří určitým momentem. Jednomu pohledem na pomalu se vyprazdňující se adventní kalendář, jinému pohledem do kalendáře, či pouhým sledováním času. Osobně dávám přednost klidu, rodinné pohodě a vonícím svíčkám, přesto mě ani letos nemine předvánoční chaos, který pomalu graduje. Já se však nenechám rozházet, kostička je na kostičce a pomalé, plíživé štěstí vánoc se přibližuje. I já už malinko zářím ve své duši a věřím, že i letos budou šťastné a veselé...

Každá drobnost věnovaná s láskou je největším darem!