sobota 7. listopadu 2015

Upatlaná

Ach jo a je to tu, jsem zašpiněná od shora až dolů. I když nejsem malé miminko, nějak tak si dnes připadám. Všechno mi padá, všechno je pořád na zemi a moje tričko vypadá, jak bych se snad koupala ve špíně. A věřte, to jsem opravdu neudělala. Jen jsem se pousila vařit a dát všechno tam, kam to patří. Co je ovšem k neuvěření, že vypadám, jako by mě potkala šmohouvá příšera a taky se tak i cítím. Venku prší, tady je nepořádek a já... Asi mi nezbude nic jiného, než se vzpružit, odhodlat a překonat, aby to tady opět vypadalo, jako u nás doma. Držím si palce a pospíchám, abych si stihla ještě i chvíli odpočinout a vypnout hlavu i tělo!

Den bez špíny, plný hlíny...

pátek 6. listopadu 2015

Odlišnost

Různost je tady, slova plynou kolem hlavy a myšlenky proudí. Vnímání odlišností, růzností, drobných odchylek je to, co nás odlišuje a délá svébytnými. Norma je střední hodnotou, která je nám nastavena, je nám dána a je tím, co je běžností. To, co je nad limit či pod čarou je právě odlišností... Zvlášností, specifikou, kterou odkazujeme k tomu, co je jiné a co musíme nejdříve pochopit, potom vzít za vlastní a dále používat. Pak jsme posunuli hranice, určili si novou mez, od které již něco není nenormální a patří to přirozeně do našeho vnímání. Kluk na vozíku v běžné školní třídě, nevidomý hrající fotbal, autista sochařem či španělský fotbalový fanoušek vědcem. Inu proč ne! Vždyť je to jen o našich hranicích a úhlech pohledu.

Já to vidím takto a ty?

čtvrtek 5. listopadu 2015

Potřebná

Nezbytnost je poněcovatelem poznání. Je tím, co nás vede k pochopení věcí a určuje kroky našeho života. Potřeba uspokojení tělesných požadavků jde ruku v ruce s potřebou duchovního růstu. Proto potřeby potřebujeme a neobejdeme se bez drobných maličkostí. I střípek skládanky je pomyslným dílkem poznání celku a může znamenat obrovský posun. Pro jednoho malinký kousek, pro druhého mílový krok. A na čem záleží? Právě na potřebě či potřebnosti. Mám-li potřebu být oslňující, potřebují kilometry zářivek. Naopak, pokud někdo žádá moji pomoc, potřebnost mé silné ruky je daná. A tak bychom měli projít život s vědomím, že nejen naše potřeby jsou důležité, ale jsou i potřebné. A stejně jako potřebujeme a jsme potřební my, tak i ostatní mají své nezbytnosti i svou nezbytnost. Zkusme se proto dívat kolem sebe a jistě uvidíme, kdo a kde je potřeba...

Čím moudřejší budeš, tím méně budeš mít potřeb a více oceníš potřebnost!

středa 4. listopadu 2015

Podívaná

Zvláštní pohled se mi naskytuje od samého rána. Nejen, že jsem plná pracovního úkolu, který se snažím dokončit, ale zároveň se dívám na sebe i kolem sebe. Podivný je to pohled, který se mi tady naskýtá. Jako bych pozorovala sama sebe z výšky a dálky, jako by tady byl někdo jiný a já byla jen nepřímým účasníkem tohoto světa. Není tomu tak, ale přesto je to velmi zvláštní pocit. A co teprve, když se cítíte být stéblem trávy, vycházejícím sluníčkem či kulícím se králíčkem ze své nory... To jsou potom představy, to je potom pdívaná. Jakou ani svět neviděl a že už toho bylo k vidění dost. Inu, oči jsou proto, aby se dívaly, duše proto, aby prožívala a vnímala. Snad jen díky spojení obojího je možné dosáhnout ideálního stavu věcí. Být reálně tady a utíkat tam, kde je to možné vždy, když se naskytne příležitost. Jen tak si lze zachovat dostatečný nadhled a čas pro nevšední povídanou!

Dívání, bez zívání...

úterý 3. listopadu 2015

Fialková

Od rána se na mě směje a já vím, že je se mnou. Zelené listy, fialové okvětní lístečky a krása je v plném květu. Květina vždy potěší každou ženu a pokud je darovaná z lásky, pak je účinek ještě úžasnější. Někdy si tak říkám, jaký by byl svět, kdyby na něm nebylo válek a vše by se řešilo podáním zelené ratolesti míru. Jistě bylo by to krásné místo k životu, byl by to ráj a každý by měl každého rád. Otázkou ovšem zůstává, zda bychom takto dokázali žít... Mít každého rád, s každým se vždycky shodnout a být ve smíru. V tomto pohledu vím, že to není možné, protože jsme každý jiný, každý máme rádi svou pravdu a díváme se na svět optikou svého já. A tak jako je specifický každičký lístek na mé fialce, tak jsme odlišní i my. A přesto dokáže fialka být jedním celkem, dělat radost a hladit po duši. Zkusme to stejně, být každý jiný a přesto stejný!

Za stejnost i různost, vždyť i to je životní možnost...

pondělí 2. listopadu 2015

Odemčená

Odkrytá jsou fakta, odhaleny zdroje a pořád nejsme na konci naší cesty. Už na začátku bylo zřejmé, že to nebude cesta jednoduchá a že povede přes vysoké vrcholky, hluboká údolí i rozlehlé pláně. Přesto tady stojíme a jsme odhodláni pokračovat zvolenou cestou. Není jednoduchá, není zřetelná a rozhodně není prošlapaná. Co víme, je fakt, že průchodem jsme schopni dostat se dál a pochopit více, než jsme na počátku předpokládali. Snad proto nepodléháme panice a jdeme si za svým cílem. Možná také chceme dokázat svému okolí, že to má smysl a jen tudy vede cesta dál... My to chápeme, pracujeme s tím, co je otevřeno a dosahujeme tam, kam se odvážíme poslat myšlenky. Každý objev je o odvaze myšlenky, ducha a tělesné hmoty, které sledují sveřepý účel a snaží se dosáhnout vytouženého cíle. Ať je cílem jakékoliv drobné zlepšení, nebo obrovský posun, je to krok do prázdna, plného otázníků. Odemčením a uvolněním stavidel to začíná a kde to skončí, je jen a jen na nás!

Lidská mysl je jako padák, funguje jen otevřená...

neděle 1. listopadu 2015

Kolo-běh

Přestože jsem na kolo nenasedla už hezkých pár týdnů, přesto na něm jsem pořád. Život je jeden velký koloběh a já se nestačím divit, jak to všechno kolem plyne. Ještě před chvíli jsem si užívala nádherného teplého léta a ani jsem se neobrátila a je tu listopad. Všude kolem plno listí, první mrazíky se hlásí o slovo a vánoce si začínají říkat, že je čas... Já tu ovšem stojím opřená o své pomyslné kolo život a říkám si. Nemůžeš zpomalit, přibrzdit a dát šanci prožít každičkou minutu s větší intenzitou? Není v mé moci zabrzdit života běh, snad jen zpomalit vlastní tempo to ovšem nebudu schopná dostát všeho, co je po mě požadováno! To je dilema, které musím vyřešit. Zda nasednu a budu se řítit životem jako závodník, nebo si vyjedu jen tak kondičně, zlehka a budu se kochat okolím. Já mám celkem jasno, jen doufám, že to můj život pochopí...

S kolem i bez kola, užijte si vše dokola!