Štramberská

Každý máme jistě oblíbená místa, s kterými nás pojí vzpomínky, radostné chvíle, krásné zážitky, dětský smích. Pro je jistě tímto místečkem kouzelné městečko Štramberk, s jeho dominantou Trúbou. Co sahá moje paměť, bylo právě toto místo častým místem rodinných víkendových výletů. Vždycky spojené s maminkou i tátou, počítáním schodů k vrcholu, dovádění se sestrou a nezaměnitelným pohledem do krajiny. Místo, kam i po mnoha letech jezdím ráda, kde se vždycky cítím malým "míšánkem", počítám schody, pozoruji blízké hory. Kulisy zůstávají stejné, jen lidé se pomalu změnili. Maminkou jsem už já sama a spolu s manželem a synem se pokouším občas zachytit drobné střípky svého dětství. V co však doufám nejvíc, je, že se jednou i náš syn bude v tato místa rád vracet, bude se svými dětmi vzpomínat na mlsání teplých štramberkých uší, počítat schody a ochraňovat v sobě poklady nejcenější - vzpomínky. Díky nim zůstane stále spojen s námi, tak jako já jsem neodmyslitelně spjatá s maminkou, tátou i milovaným místem!

Vzpomínky plné milých drobností a krásných křídel...

Vytoužená

Od začátku týdne hledím vpřed a toužím po klidu, uvolnění a trošičce pohody. V tuto chvíli si myslím, že pomalu přijde, tak jako se pomalu blíží víkend. Za oknem svítí sluníčko, venku se oteplilo a já už se těším, až vyrazím dnes z práce domů... Jistě mě čekají nějaké úkoly, ale také relaxace a pohodlné lenošení. Ještě pořádně nevím, co všechno mě v průběhu volných dnů čeká, přesto se těším a toužím. Jen doufám, že toužení nepřejde v soužení a všude bude jen souznění.

Vytoužený víkend pro všechny dobré lidičky!

Domácí

Není nad domácí pohodu a klidnou atmosféru známého prostoru. Jen tady mohu být sama sebou, jen tady jsem opravdu, jaká jsem, jen tady jsou mí nejmilejší, jen tady je moje druhá práce, jen tady jsem doma! Čtyři malá písmenka, s obrovským dosahem. Ten, kdo ví, má jasno, ten kdo nezažil, neví. Platí, že tam kde je člověk doma, je doma po celý zbytek života. Domov nejsou jen čtyři stěny, jeden pokoj, několik hraček. Doma je člověk především tam, kde má své blízké, maminku, tátu, sourozence, děti, partnera..... Na jedné straně je doma to, co sami vytváříme, ale také i to, co je nám dáno. Pokud je doma klidné, příjemné, milé, tvůrčí prostředí, pak i my sami jednou vytvoříme takový domov. Pokud je to nesoulad, hádky, zloba, nenávist, asi těžko se nám podaří překonat v sobě předurčenost! Proto až příště budete bublat a mít pocit, že to musíte říct, važte slova, děti se vždycky budou řídit našim příkladem.

Ať příklady vždy táhnou k nebesům, lásce a radosti!

Zaškrtávací

Označit, zvýraznit, zaškrtnout, připravit, udělat, nachystat, do hlavy naskládat. Postupy učení blíží se mučení, přesto lze nalézti i kousky radosti. Pochopím, poskládám, na záda nakládám, hlava se zavírá, pusa se otvírá. Malinkou pauzičku musím si dát, abych pak mohla zase jen psát. Čas se už krátí, měla bych dáti se do všeho, do toho, abych už brzy i já měla hotovo!

Snadné stavění a rychlé luštění po celý zbytek dne...

Příslibová

Povinnosti, povinnosti, všude kam se podívám. Je to tedy dosti k zlosti, když se se závazky potýkám. Od rána až do večera, všude jenom úsilí a námaha, je tu vůbec někde někdo, kdo mi trochu pomáhá? Nejsem si tím vůbec jistá, zem je kolem prázdná, pustá. A ty mami, drž se, snaž, všechny společné úkoly rychle smaž! S příslibem a vírou v dny, kdy zase bude volno, radost, slunce a příjemné sny!

Den s příslibem, závazkem, povinností i radostí...

Konečná

Někdy je konec počátkem, jindy zase krajinou, kde nikdy otázky nezhynou. Konec je koncem, začátek začátkem, někdy jsem kočkou a jindy koťátkem. Proč se vždy těšíme až skončí strázně? Proč chceme vždy jen legraci a lázně? Vždy se nám podaří a slunce zazáří, konec se přiblíží, už nám tu nahlíží. Každý se usmívá, nervozita ubývá. Vzdělaných přibývá, kdo se tím zabývá? Já jsem tu, ty jsi tam, kam se já podívám, všude jsou lidičky, všude jsou dětičky. Vyrostly, zmoudřely, krásně se nadřely... Teď jsou tu, zítra tam, kam se jen podívám. Bude to paráda, lehnu si na záda. Bude to konečná, klidná a zázračná!

Ať konec krášlí to naše dílo, aby nám ještě mnohé zbylo....

Dětská

Ať žijí všechny děti světa! Děti, naše naděje, radost, láska i starost. Jediná veličina, kterou můžeme sami vytvářet, proměňovat, laskat i usměrňovat. Děti jsou drobností a děti jsou vším. Ten, kdo má děti ví, že je to obravská starost, ale ještě větší radost. Každé ráno je stejné a přece jiné, každý okamžik společného života je naplněn optimismem, nezatížeností, radosti z maličkostí a neutuchající láskou. Ta je vzájemná a pouta, která vytváří jsou na doživotí. I v dospělém věku máme dětské starosti i radosti a jsme rádi, že máme své rodiče, ke kterým se utíkáme, které vyhledáváme a ke kterým se rádi vracíme. Když jsme malí, nevnímáme, že nám rodiče dávají kořeny a jsou našimi křídly. Až vyrostene, pochopíme a snad i proto se tak rádi vracíme... Opatrujme své děti, mějme je rádi a věřme, že je to naše naděje a budoucnost ve stáří!

Krásný dětský úsměv a ještě krásnější dětské pohlazení každé mámě i tátovi...