Předurčení

Je pro mě bezpečné překročit stín svých rodičů? Mám právo jít si svou vlastní cestou? Je to zvláštní, že mě tato otázka napadla až nyní, když už jsem sama máma... Nebo právě proto mě napadla? Zřejmě ano a je to možná dáno i tím, že v posledním čase přemýšlím, zda jsem vůbec schopna překročit maminčino předurčení? Vždyť se jí tak podobám! Ano jsem na to i náležitě pyšná a zároveň má můj velký obdiv. Přesto vím, že už teď jsem dokázala její stín překročit. V realizaci svých snů, touze něco dokázat, něco být, něco vnitřně mít a s někým milovaným být...

Je to zvláštní, tak často nechceme být svými rodiči, dělat ty stejné chyby a chovat se jako oni a přesto, nebo možná právě proto se jim stále PODOBÁME víc a víc...

Deštivá

Deštivě, nevlídno, na duši neklidno,
proč jen nám sluníčko nemůže svítit?
Sluneční paprsky vysouší starosti,
přinesou teplo a radosti...

Smíme snad doufat, na lepší časy si troufat,
že léto nás oblaží, sluncem nás rozzáří.
Přání mám jediné, ať už to pomine,
ať je tu klid a pohoda,
a slunce ať není jen náhoda!

Klidné sluníčkové odpoledne!

Odjezdová

Také nemáte rádi odjezdy a loučení? Pocity strachu a obav, jak to všechno zvládnete? Ať je to loučení na měsíc, týden, dva dny, nebo jen hodinu, vždy mívám zvláštní pocity neklidu. Říkám si ovšem proč? Vždyť se vrátím, budu zase tam kde mám být a možná lepší, klidnější a vyrovnanější. Přesto se těmto pocitům neubráním. Prostě loučení není moje silná stránka.... A to ještě musí pršet, jako by mi i příroda dávala najevo, že smutek je na místě. Dnes se mu však pokusím čelit, s pocitem, že návrat, dojezd a všechny příjezdy si užiju v plném rozsahu - ke svým blízkým a oblíbeným lidem, místům věcem, hrníčkům a ...

Už teď se nesmírně těším na návrat a shledání, které bude sladké. Ať jsou i vaše návraty plné radosti, lásky a klidu v duši!

Zázračná

Zázračná planeta, zázrak života, zázraky stvoření, zázrak každodenního běhu života, ...
Ano zázraky jsou všude kolem nás, jen my je nevidíme. Navykli jsme si pospíchat se skloněnou hlavou za svým cílem a věci kolem nás skoro nevnímáme.Schválně zkuste se na chvilinku zastavit a určitě zjistíte, kolik zázračných okamžiků a samotných zázraků se kolem vás děje.
Úsměv na tvářích dětí, upomínka zázraku zrození, umyté nádobí, nachystané papuče a to vše připravené pro vás! Nečekejme na zázraky, nenechme se opít příslibem zázračných dějů! Zázraky jsou každodenně kolem nás, dějí se... Stačí jen chodit se vztyčenou hlavou, otevřenýma očima, vstřícným srdcem a zázraky se objeví!

Díky za zázraky mého života...

Plamínková

Veselé plamínky ladně si planou a mě se ledacos honí mou hlavou. Dneska jsem v bezpečí, zítra snad také, veselý smích a shon je tu stále. Co si však počnu, až z mládí a radostí zbyde jen popel? Budu to stále já? Budeš to stále Ty? A kde budeme MY?

V hladině našich vzpomínek budou znít hlasy, na tyto nádherné veselé časy. Kdy vítr vál do všech stran, plamínky hřály a my jsme zde ve třech stáli. Srdce plná radosti, a to z pouhé přítomnosti, že jsi tu Ty, Ty i já a vše je naše krajina. Krajina společných toulek a her, kde dávat znamená ber, kde slunce hřeje i když mráz pálí a hlavu ani srdce nic neošálí... Jen společné chvíle jsou přáním mým, být stále s Vámi, mě činí nesmrtelným...

Díky za to že jste a že jste tu pro mne!

Voňavá

Tak se nám ta příroda přeci jen probudila, po dlouhé zimě přišlo chvilkové jaro a teď už máme rozhodně krásné léto. Všechno voní, posekaná tráva, kvetoucí šeříky a příroda, jakoby se nám snažila vynahradit to dlouhé zimní čekání, se pustila do plné práce. Toto roční období mám moc ráda, sluníčko krásně svítí, ráno a v podvečer je cítit vůně květin, trávy, stromů. Ptáčci poletují, štěbetají, čápi se vrátili do svých hnízd a pomalu se schyluje k létu... Proto zkusme se na chviličku v našem shonu zastavit a vychutnat si krásu současných dní a připravme se na léto, s jeho pestrostí a radostí.

Ať je tedy jaro, kdy všecko kvete, včelky bzučí, tráva se zelená a rosa je jak perly. Ptáčci ať zpívají a cvrlikají, cvrčci ať si cvrčí, voda plyne a sluníčko je tam, kde jej chceme mít...

Krásné a hlavně voňané jaro!

Chtění

Něco chtít, v něco doufat, na život si troufat, jít světem s pocity radosti, žít v plném pohybu a štěstí... To jsou jen drobečky, útržky pocitů, které mě provází každodenním životem. Mohu si dovolit popustit uzdu své představivosti? Co přijde za nádechem, pohybem, rychlostí? Nebude to jen známý kolotoč výdechů a drobných starostí? Otázkou zůstává pohled do neznáma...

Budoucnost přijde, ať chci či nikoli a proto přeji si, ať není jen slzavým údolím. Ať vypluje na povrch to, co je dobré v nás, ať vynikne krása, slunce, radost a všechny přednosti. Ať zacházím se sebou i okolím s láskou a trpělivostí, bez masky na tváři, bez smutku a bez zlosti...

Ať zítřek je jako spánek, vlahý vánek, jako motýl, ze kterého se můžeme těšit, když nám usedne na ruku. A naše pokusy o zachycení jeho krásy ať jsou úspěšné a násilím jej nezničí!